Miami - South Beach: něco pro každého

Kde leží severojižní Amerika (Florida)

foto a text: Radek Adamec

Hispánský živel je druhou tváří floridského Miami, tou první jsou bezesporu pláže a sex.

Snad každé z větších amerických měst si s sebou nese nálepku snadné rozpoznatelnosti. Docela dobře se ujala spojení New York a peníze, Las Vegas a zábava, Washington D.C. a moc. Výstižně – byť trochu s úsměvem – patří třeba k San Diegu důchodci či golf a takoví Houstoňané se určitě nemusí stydět za to, že žijí ve městě klimatizací. Ostatně, s ohledem na krutá jihotexasská vedra násobená stoprocentní vlhkostí dorážející z Mexického zálivu patří klimatizace vedle ropy k pečlivě střeženým kouskům městského rodinného stříbra. Ale co říci o jihofloridském Miami? Je skutečně městem pláží a sexu, jak o něm soudí turisté po dvoudenním pobytu a referují odlehčené bedekry? Bezesporu ano, ačkoli jde jen o jednu – byť tu známější – tvář slunné metropole omývané vlnami Atlantiku.

Miami: South Beach: na pláží a na dominu v Little Havana

Každá z hlavních čtvtí Miami žije vlastním, bez nadsázky odděleným životem. Srdce Miami však bije v legendární Miami Beach respektive její elektrizující části South Beach s domy a hotely vystavěnými v nenuceném pastelově barevném stylu Art Deco v letech 1920 až 1930. To je to pravé místo širokých pláží, spoře oděných a na Ameriku nezvykle krásných dívek, svalnatých mladíků, stovek restaurací a kaváren, barů, zářících neonů a noční zábavy. Je rovněž místem kam směřují davy turistů, všudypřítomná komerce, a kde po setmění postávají na rozích ulic luxusní prostitutky.

South Beach: konec soukromé riviéry
Ještě před sto lety tu přitom chátrala ovocná farma, jejíž majitel John Collins patrně díky boží prozřetelnosti nahlédl do slibné budoucnosti. S pomocí peněz stejně prozíravého obchodníka Carla Fischera tu brzy ze špíny, smetí a mangrovníkových močálů povstala pěčlivě naplánovaná krajina palem, jemných písečných pláží, hotelů a tenisových kurtů. Ve 30. letech minulého století platila Miami Beach za resort výjimečné jakosti, kam se sjížděla vybraná elita národa. Okatě nákladná panská sídla si zde vybudovali kupříkladu král gumárenského průmyslu Harvey Firestone nebo multimilionáři J.C. Penney, Harvey Stutz či Albert Champion. Jejich domy stojí dodnes v ulici Collins Avenue přezdívané ze zřejmých důvodů „ulice milionářů“. Miami Beach prožila v 60. a 70. letech období úpadku, statut soukromé riviéry jí nenávratně vypršel. Kam mohli dříve jen vyvolení, mohou dnes masy.

Čtvrtě prominentů však nevymizely. Jedna z nich se kupříkladu nachází na ostrově Key Biscayne jižně od centra. Své letní sídlo tady měl prezident USA Richard Nixon. Právě tady jej jednoho rána roku 1972 zastihla první zpráva o aféře Watergate. Kvůli ní pak   přišel o úřad.

Půlka jenom pro Hispánce
Ale Miami to nejsou jen pláže, galerie, hotely, domy boháčů a průměrných 24 stupňů ve stínu po celý rok. Američané někdy městu říkají Severojižní Amerika. To kvůli rozsáhlé hispánské komunitě, která v něm žije téměř nezasažena americkými vlivy jako by šlo o stát ve státě.

Kořeny téhle populační rozdílnosti souvisejí s rokem 1959, kdy na kubánský trůn dosedl marxistický vůdce Fidel Castro. Zemi během několika let opustily statisíce utečenců, kteří zatoužili po zemi svobody – Miami bylo první po ruce a odpůrci revoluce v něm vítáni.

Z nynějších dvou milionů obyvatel je celá polovina hispánského původu, většinou Kubánci, ale také Portoričané, Hajťané apod... V některých částech města se jinak než španělsky nelze vůbec domluvit. Na veřejných pozemcích se vyjímají sochy jihoamerických osvoboditelů José Martího a Simóna Bolívara co do počtu mnohonásobně převyšující sochy ikon americké státnosti Abrahama Lincolna a George Washingtona. Není divu, že novinky z Havany či Caracasu tu vzbuzují větší pozornost než zprávy z Washingtonu.

Hispánský živel je bezprostřední a všudypřítpomný. Prorostl napříč městem, je slyšet v ulicích, obchodech, na benzinových pumpách, cítit v restauracích – člověk se musí štípnout, aby si uvědomil, že není v hlavním městě nějaké jihoamerické země nýbrž stále oběma nohama v USA. Kubánská čtvrť Little Havana, která zachytila v 50. letech vůbec první vlnu upchrchlíků, patří možná překvapivě k těm klidnějším místům ve městě. Její a kouzlo spočívá v ospalé atmosféře klábosících starců s doutníky v ústech, výtečnou karibskou kuchyní, stylovými hostinci a se štěstím lze narazit i na dramatický pouliční turnaj v dominu. Pravda, mnoho kubánských exulantů se cítí být svázáno pevně s mateřskou zemí, ale jen málokteří dokáží vážně uvažovat o návratu bez ohledu na to, který režim bude v Havaně zrovna u moci.

Kolorit města doplňují ještě dvě další čtvrti Coral Gables a Coconut Grove. První z nich je odkazem luxusních časů 20. let s domy vybudovanými ve španělském a italském slohu. Druhá pak dílem boomu alternativního umění 60. let a snahy najít ve městě novou South Beach. Obě patří k tomu, co v Miami znamená bydlet na dobré adrese.

 

Zbytky železnice cestou po Overses Highway

Overseas Highway a Key West
Jak už to bývá v USA zvykem, silnice označené číslem 1. bývají synonymem příslibu nečeho extra. Platí to i pro floridskou jedničku – tzv. Overseas Highway – z Miami na Key West. Stošedesát kilometrů dlouhá silnice pospojovaná padesáti mosty protíná pás ostrůvků Keys z jedné strany ohraničený Mexickým zálivem, z druhé pak Atlantikem.

Keys nabízejí vše co Američané milují a turisté obdivují: fajnové rezidence, víkendové chatrče, stovky hotelů ukrytých v pobřežní džungli, rybolov, azurově modré moře, pláže, jachty a také Státní park John Pennecamp Coral Reef s rozsáhlou kolonií živých korálů a možnostmi potápění a šnorchlování.

Jízdu po silnici provází souběžně se táhnoucí zbytky bývalé železniční tratě, kterou z Miami na Key West vybudoval v roce 1912 železniční magnát a spoluzakladatel společnosti Standard Oil Henry Flagler. Bez tohoto miliardáře a filantropa a pochopitelně jeho železnice by Florida zaspala hezkých pár let civilizačního vývoje. To on propojil tehdejší divočinu jižní Floridy se zbytkem Spojených států. Trať na Key West byla jeho posledním projektem, zemřel rok po jejím dokončení v roce 1913. Monumentální stavba jej přežila o 22 let, kdy jí z povrchu zemského spláchl uragán  Labour Day označovaný za bouři století, zahynulo tehdy 400 lidí.

Jen pro srovnání: uragán Andrew, který byl zhruba stejné síly jako Labour Day, zpustošil v roce 1992 jihovýchodní předměstí Miami a napáchal škodu za neuvěřitelných 800 miliard korun.

Bývalá železniční trať byla později pokryta asfaltovou vozovkou

Vrcholem téhle dobrodružné cesty je bezesporu Key West, nejjižnější bod a konečná stanice severoamerického kontinentu, dál jezdí jen lodě. Na Kubu je to odtud  respektive z konce ulice Whitehead pouhých 130 kilometrů.

Historie ostrova je plná pirátů; koneckonců ostrov zbohatl ze zboží zachráněného ze stovek lodí, které ztroskotaly na místních korálových útesech. Vedle rybářů a lidí z celého světa, kterým se malé komunity zalíbily, zde pobývala také řada spisovatelů a umělců. Z nichž nejznámějším byl Ernest Hemingway, který zde napsal román Komu zvoní hrana a Mít a nemít, a z jehož domu v ulici Whitehead je dnes muzeum. O něco dále žil Tennessee Williams, který si svůj dům z cypřišového dřeva nechal na prámu převézt až z Kuby.

Key West proslul nevázaným způsobem života a opovrhováním zvazujícími pravidly zbytku Spojených států. Vždyť pouze na dvou místech USA se dá vyjít s kelímkem piva jen tak na ulici: v New Orleans a na Key Westu. Starobylá ulička Duval Street, plná obchůdků, hospůdek a barů, bývá pyšně nazývána nejdelší ulicí světa, sahá totiž od Atlantiku až k Mexickému zálivu.

Nedejme se překvapit hojně znějící češtinou. Na Key Westu žije několik tisíc Čechů, kteří zde nelegálně pracují v hospodách, hotelech a pumpách. Key West je rovněž místem početné homosexuální komunity. Podle střídmých odhadů se téměř polovina z 30 tisíc stálých obyvatel ostrova sexuálně orientuje na stejné pohlaví.

I když je dnešní Key West hodně o komerci, stále platí, že mimo turisticky exponované části si uchovává původní atmosféru karibiku, kterou mu kdysi vdechli kubánští a bahamští osadníci.

Král NP Egerglades - statný aligátor

 

Národní park Everglades
Kdo někdy zavítal na jih Floridy a stihl navštívit Národní park Everglades, jistě nelitoval. Snadno totiž podlehl podmanivému kouzlu mangrovových bažin, utajených jezírek a mělkých říček s desítkami ptačích druhů, floridskými pantery, aligátory či kapustňáky.

Málokterý z návštěvníků přitom ví, že křehký subtropický ekosystém, dodnes obývaný také komunitou seminolských indiánů, zvolna a vytrvale umírá. Metr za metrem ukrajuje z unikátní rezervace rozpínavá urbanizace, dusí ji agresivní farmáři, otravuje floridský průmysl a vysávají žíznivá města. Došlo to tak daleko, že některé z živočišných druhů zcela vymizely a jiné to zřejmě v nejbližší době čeká. Devastace Everglades dlouho nikoho nevzrušovala. Teprve v roce 1994 pochopili federální i floridští politici - a bylo to pro ně zjištění překvapivé -, že služba veřejnosti není jen výhodná symbióza s vlivnými průmyslovými lobby

Plán záchrany, považovaný za největší projekt svého druhu na světě, odstartoval naplno v roce 2000. Bude trvat 30 let a daňové poplatníky přijde na zhruba osm miliard dolarů. V první fázi počítá především s ochranou vodních zdrojů a jejich čištěním, přísným dohledem na kvalitu přitékající vody, úplnou kontrolou nad 1600 kilometry umělých kanálů, výstavbou zhruba tisícovky kilometrů protipovodňových hrází a stovek monitorovacích stanic.

Řada destruktivních činností byla sice v 90. letech minulého století omezena, zastavena nebo zakázána, ale vyvážený systém Everglades se nadále hroutí setrvačnou silou po vzoru dominového efektu.

Everglades stručně
Rezervace Everglades byla založena v roce 1947, aby chránila unikátní vodní, rostlinný a živočišný ekosystém, ležící v jihozápadním cípu Floridy. Pro návštěvníky je rezervace přístupná z jihu a severu. Do neprostupných delt a labyrintu desíti tisíc malých ostrůvků a bažin lze proniknout jen úzkými rameny říček na kanoi, motorovém člunu nebo vznášedlu, pilotovaném ochránci parku.

 

Miami – praktické informace: Zpáteční letenka Praha – Miami vyjde zhruba na 20 tisíc Kč. Mezinárodní letiště Miami International Airport leží deset km západně od centra města. Přímo z/na Miami Beach jezdí na/z letiště pravidelná autobusová linka č. 42. Do centra pak metrubus č. 7 (USD 1.25), odtud můžeme pokračovat metrobusem „J“ až na South Beach . Na jakékoli místo ve městě nás rovněž za USD 8-15 doveze tzv. SuperShuttle. Taxi vyjde na USD 22-27. Ve městě funguje MHD. Zajímavým způsobem dopravy je vodní taxi, které za USD 3,5 spojuje Miami Beach se čtvrtí Coconut Grove. Návštěvnické centrum: najdeme jej v centru města vedle budovy Bayside Marketplace mall nebo na Miami Beach v ulici 1001, Ocean Drive.. Bydlení: s ohledem na sezonu a kvalitu vyjdou nejlevnější hotely na USD 50-100. Miami v číslech Počet obyvatel: 537 747 Příjem na obyvatele za rok $26,596 (průměr USA $21,658) Míra nezaměstnanosti 3.4% Průměrná cena domu $ 223 320 (průměr USA $146,102)