Restaurace

S poněkud odlišnými způsoby se setkáme při návštěvě některé z četných amerických restaurací. Dlužno říci, že Američané milují obědy i večeře a minimálně jednou až dvakrát týdně proto do restaurace s přáteli vyrazí. Američané vlastně neznají to, co je pro nás naprosto samozřejmé - totiž národní kuchyni. Dík rozmanité směsici amerického obyvatelstva však není o chutná jídla všeho druhu nouze.

Rozdíly
První jinakost čeká po otevření dvěří: ke stolu si totiž nesedneme automaticky, i kdyby vypadal dokonale volný, ale vyčkáme až nás personál usadí. U vchodu bývá z tohoto důvodu cedule: wait to be seated. Po optání dostaneme na vybranou, zda chceme posedět v sekci kuřácké, či nekuřácké. Po usazení dostaneme jídelní lístek a číšník donese poháry s čistou vodou. Následuje otázka, co budeme pít. Samotná objednávka a jedení je srovnatelné s českými způsoby. V závěru nabídne číšník(ce) desert a kávu. Pak, bez otálení, donese účet - v amerických restauracích není zvykem večeři zapíjet pěti pivy. Výjimkou jsou pivnice, kde obsluha počká na vaše přání zaplatit. V každém případě však donese jeden účet pro všechny stolující.

Při objednání alkoholickcého ápoje třeba jen piva či vína v budeme v drtivé většině případů požádání o ID - průkaz totožnosti. Překvapeni mohou být zejména lidé, kterým je 30 či 40 let. ID je vyžadováno rovněž při návštěvě barů a rockových klubů. Bez ID bude návštěvník označkován razítkem, které je pro obsluhu znamením, aby mu neprodala alkoholický nápoj.

Placení
V restauracích platíme hotově i kartou. Spropitné - Tip je automaticky očekáváno ve výši 15 až 20 procent z celkové částky, jelikož je téměř jediným zdrojem číšníkových příjmů. Platíme-li kartou, přinese číšník zpět tzv. otevřený účet s kolonkou pro TIP a konečnou částku. Spodní díl účtu a kartu si ponecháte - číšník jej následně bez vaší asistence uzavře. Neděste se, v některých restauracích si dokonce Tip připočtou automaticky do účtu, aniž by se zeptali na názor zákazníka.

Doggie bag
V Americe neplatí, že zbylé jídlo putuje do soukromých vepřínů a je jaksi majetkem restaurace. Pokud jídlo zaplatíte, je vaše a to beze zbytku. Když nemůžete a je vám líto zanechat osudu dobře vyhlížející porci, není nic jednoduššího, než si vyžádat doggie bag - čili plastikovou krabici, v níž si zbytky odnesete.

Lunch speciall
Často si také všimnete značných rozdílů v cenách stejných jídel v téže restauraci. Jde většinou o tzv. Lunch special, čili jídla podávaná v poledních hodinách - a tedy zlevněná po vzoru našich "hotových jídel.

Orientační ceny jídel
Oběd	6 - 12$
Večeře	8 - 15$
Pivo 0,4l	2,5 - 5$
Cola 0,4l	1 - 1,5$

zpět

---

Fast-food

Výhody
Mnohými nenáviděné americké fast-foodové řetezce přeci jen v duši cestovatele zanechají daleko příznivější dojem. Proč? Na prvním místě jde o peníze. A fast-foody jsou často levnější, než vaření z vlastních, kupovaných potravin. Druhé plus tkví v dostupnosti těchto svérázných vývařoven, jimiž jsou lemovány všechny silnice. V tomto případě jde o tedy čas. Nakonec, fast-foodových restaurací je vícero, přičemž rozdíly v nabízeném sortimentu dokáží rozhýbat hamburgery otupělé jazýčky.

Řetězce fast-food:
- McDonald's (hamburgery)
- Burger King (hamburgery)
- Taco Bell (mexická jídla, ale...)
- KFC (kuřata)
- Pizza Hut (to je jasné)
- Arbys (hamburgery ale docela chutné)
- Wendys (patrně nejhorší hamburgery)
- Shoenys (all you can eat)
- Waffle House (steaky)

Porce a refill
Na rozdíl od českých fast-foodů nabízejí jejich američtí, služebně starší "kolegové" mnohem větší porce, které - opět ve srovnání s těmi českými - dokáží bohatě nasystit. Orientačně: Big Mac Meal - vlajkový hambureger McDonald's s hranolky a nápojem, vyjde průměrně na 3,5 USD, samotný Cheesburger na 75 centů. Základní ingredience, kečup, hořčice či majonéza, jsou zdarma. U studených nápojů (Cola, Pepsi, Sprite, 7-UP atd...) je v drtivé většine praktikován systém "doplnění zdarma - refill free" - platíme vlastně za kelímek a neomezené množství tekutiny.

Sněz kolik můžeš
Často se také setkáme s fast-foody (např. Shoenys, někdy KFC), které fungují na jiném principu: tzv. all you can eat - čili po zaplacení paušálu (4 až 8 USD na osobu - děti levněji) můžeme jíst a přidávat si až do prasknutí. Každý má ale své limity a ty jsou právě zdrojem příjmů těchto bufetů.

Placení
Pozor! V restauracích typu McDonald's, Burger King, Pizza Hut, KFC, Taco Bell atd. lze platit pouze hotovými penězi. Při natvrdlosti zdejšího personálu bych vždy srovnal cenu vybranné krmě s tím, co nám bylo nakonec účtováno. S nechápavostí, která je často původcem mnoha nedorozumění, ovšem nic nenaděláte. Naopak ve zmíněných Shoenys berou i platební karty - zde necháváme i spropitné - TIP.
zpět

---

Potraviny v obchodě

chléb	1,5-2,5 USD
mléko	1,5-2
máslo	2,5-3
cukr	1-1,5
sůl	0,5-1,5
cola 1. litr	08-1,5
víno 1. litr	3-7
vejce 12ks	1-1,5
čaj syp.	2-3

Ceny
Ceny potravin zejména ve velkých supermarketech jsou srovnatelné nebo spíše nižší, než v zemích západní Evropy. Leckdy, mluvíme-li například o mase, jsou nižší i než v ČR. Vyplatí se tedy, zejména při nákupech na delší dobu, vyhledat právě některé z těchto nákupních středisek. I při obrovském sortimentu našich obchodů, je výběr potravin v USA doslova a do písmene nápadně větší.TIP: Výborné na na cesty jsou čínské polévky. Jsou jednak levné, zalévají se horkou vodou do vlastního obalu a hlavně, jsou docela chutné.

Odlišnosti
Úsloví "cizí kraj cizí mrav" nás ani ve Spojených státech nemine. To platí především pro nákup chleba. Na křupavoučkou kůrčičku bochníku černého chleba zapomeňme. Američtí pekaři umí zadělat pouze na chléb bílý - vhodný na tousty. Jeho variace zvládli téměř k dokonalosti. Totéž platí sice i pro chléb tmavý s tím rozdílem, že tomu našemu se jak tvarem, tak chutí ani náhodou nevyrovná. Dobrý chléb občas pečou na venkově a v menších - řekněme - rodinných pekárnách. Sem tam o něj zavadíme i v obchodech tzv. Delikates - což je obdoba našich lahůdek. Při nákupu másla není od věci podrobnější seznámení s obalem. Máslo se dělí na salted (slané) a unsalted (neslané - normální). Slané samozřejmě převládá. Totéž, co o chlebu platí o salámech. Námi používaná kategorizace salámů na měkké a tvrdé je za oceánem zbytečná. Amerika se zastavila u salámů měkkých a ostatní (uheráky, vysočiny, lovečáky) dosud "nevynalezla". Kdo ovšem neodolá chuti sýra, ať si rovnou přibalí nějaký ten dolar navíc. Sýry jsou totiž v Americe skutečně velmi, velmi drahé.

Alkohol
Zejména na některých místech východního pobřeží USA (např. Washington DC) zjistíme, že alkohol v potravinách mnohdy vůbec nekoupíme. Marné to bývá i na pumpách. K prodeji alkoholu včetně piva slouží speciální obchody - Liqueres, kde v neděli zavírají. Ceny tvrdého alkoholu jsou srovnatelné s českými, u piva pak někdy i nižší.
zpět