 |
|
Silueta
přístavu ve Victorii |
|
Victorie je pěkná díra
(British Columbia, Kanada, srpen 2000)
Foto a text: Radek
Adamec
mapa
Po
předchozím namáhavém dni ve Vancouveru a nočním
přelodění na Vancouver Island jsme se ráno probudili
jako mátohy a pomalu se sbírali do kupy. Od
Victorie nás dělilo zhruba 20 mil vozovky, ale
my nepospíchali.
Totemy
a čarodějnice v Duncanu
Nejprve jsme zamířili do nedalekého Duncanu
- nevelkého městečka s provinčním duchem. Duncan
je znám zejména díky místním Indiánům a jejich
výrobě unikátních totemů. Ty jsou prakticky
všude. V ulicích, na nádraží, volně v přírodě
a samozřejmě i v indiánském muzeu, kam jsme
nešli, protože nám vstupné přišlo předražené.
Ve městě jsme narazili na svérázný krámek. Honosný
název Practical Magic nás zaujal. A skutečně
- pulty plné přírodních léčiv, bylinek, mastí
a nejrůznějších pomůcek, jejichž používání moderní
věda neprávem přisuzuje spíše čarodějnicím.
Krátce jsme zapředli hovor s
 |
|
Nicol
v přístavu Cowichan Bay |
|
příjemnou
majitelkou. A ona potvrdila, že jméno své živnosti
skutečně odvodila od stejnojménného filmu, kde
v hlavních rolích skvěle hrály Nicol Kidman
a Sandra Bullock.
Cowichan
Bay
Z Duncanu jsme vyrazili na Victorii. Ne však
po hlavní silnici, ale místními komunikacemi
podél moře, kde se po chvíli měla objevit zátoka
Cowichan Bay. Jde vlastně o ráj rybářů a romantických
dvojic. Tamní osada je kompletně vystavěna na
pilířích, takže jedna polovina domu stojí na
břehu a druhá pak na vodě. Mezi pilíři parkují
lodě, loďky, čluny a jiná plavidla. Mají tam
také vynikající zmrzlinu...
 Ve
Victorii pomohl Imax
Po poledni jsme záhlédli první domy Victorie,
hlavního města Britské Kolumbie. Nevím přesně,
co jsme čekali. Brzy jsme se ale s Nicol shodli,
že Victoria je pěkná díra. Nebylo prakticky
kam jít. Centru města vévodí velký přístav,
odkud odjíždějí lodě do USA. Jednou z nich jsme
nakonec i my Kanadu večer opustili. V přístavu
je rovněž parkoviště vyhlídkových hydroplánů
a také všudypřítomné čluny společností, které
chtivé turisty odvezou za úplatu přímo mezi
hejno velryb. Nad přístavem se tyčí docela impozantní
hotel Empress a po jeho pravé straně pak parlament
provincie s totemy v popředí. Naštěstí jsme
v  reklamních
letácích zjistili, že v centru je rovněž velké
muzeum a v něm kino IMAX. Bylo rozhodnuto...
V
IMAXU hráli šlágr loňského léta EXTREME. Film
o lidech, kteří propadli nebezpečným sportům.
Pro neznalce: IMAX je speciální kino, v němž
jsou speciálně točené filmy promítány na speciální
obří plátna, ve speciální superkvalitě a se
speciálním superzvukem. Často také bývají označeny
3D - to pak navštěvníci fasují barevné brýle,
které způsobují, že obraz na plátně vnímá divák
trojrozměrně. Extreme byl skutečně nezapomenutelným
zážitkem...
 Miniature
World
Ještě před projekcí jsme ale museli zabít hodinu
času. V hotelu Empress jsem objevil muzeum miniatur
- Miniature
World, kam však se mnou Nicol odmítla jít.
Učinila chybu, které ale určiě nelituje. Já
byl v oblacích. Cínové figurky s výjevy historickýh
událostí a bitev. Modely největších kanadských
měst tak, jak vypadala před stopadesáti lety
v době svého vzniku - všechna spojena železnicí.
Zlaté a stříbrné doly s makajícími panáčky demonstrovaly
tvrdou dřinu zlatokopů a nakonec vrchol: fungující
maketa pily a výrobny prken - tuším někdy z
počátku století - v měřítku nějakých 1:50. Děckám
a většině chlapů tekly nadšením slzy.
 Zbývalo
se najíst a odjet. Začali jsme tím druhým a
zaparkovali auto přímo u trajektu. Kupodivu
se nejdříve parkuje a pak kupuje lístek. Jenže
za lístek chtěli hotovost. Vedle okénka stál
výběrový automat, ale nebral Visa karty?! To
už mě začaly kanadské manýry tak trochu s..t.
A tak jsme museli ven, přes ulici, přes další
ulici, nakonec jich bylo asi pět a v bance získali
cash. Pak zase zpátky hezky k okénku. S lodním
lístkem pevně v rukou jsme vyrazili uspokojit
vyhládlé žaludky. Bylo to jednodušší než s automatem
na peníze a tak jsme oba brzy zase hezky pookřáli.
Trajekt
vyrazil někdy kolem osmé večer. Plavba do Port
Angeles na Olympic Peninsula trvala hodinu a
půl. To bylo tak akorát, aby se setmělo a my
byli odkázani opět na bloudění v neznámém terénu.
O tom už ale v samostatné reportáži z Olympic
National Park.
Foto
a text: Radek
Adamec
mapa
|
