Je určitým paradoxem, že v tak telefonními dráty prošpikované
zemi může být pro cizince poměrně problém se někam dovolat.
Je to nejspíše tím, že americké automaty mohou být někdy
překvapivě ukecané, a méně zběhlého turistu tím
mohou zaskočit. Při lokálním telefonování to není tak
hrozné, protože víme, že to bude stát 35 centů (čtvrťák
a desetník). Nasázíme je do přístroje, vytočíme číslo
a automat nás spojí bez dalších připomínek. Při dálkovém
volání však, nebo zapomeneme-li před vytáčením hodit peníze,
automat připomínky mít bude, ostatně jako telefony u nás.
Bude nás žádat o peníze a zdvořile za ně děkovat pokaždé,
když se mu bude zdát, že vhozených peněz je na požadované
spojení nějak málo. Že to může být mnohem častěji, než
by si optimisticky naladěný cizinec mohl představit, dokazuje
případ dvou mých přátel. Volali mi z Dallasu používajíce
veřejných služeb AT&T; provolali celkem 10 dolarů
a stejně se nedovolali. Nebo já, jak jsem volal do Texasu.
Celkem asi 20 vteřin, protože na druhé straně byl automat.
Účet mi přišel na 10,65 dolaru, z čehož však jen 16 centů
bylo za hovor. Zbytek byly různé daně, poplatky a daně
za ty poplatky. Jo AT&T - nikdy více. Naštěstí, jak
jsem se již dříve zmínil, ve Státech existuje poměrně
dost alternativních způsobů, jak telefonovat, a přitom
na to nešetřit celý měsíc.
Tak především tu mají ty předplacené karty. Funguje to
tak, že si koupím papírovou kartu v ceně, kterou počítám
provolat. Obvykle si kupujeme kartu za 10 dolarů, ale
mají i za 5, za 20 i dražší. Na rubu karty odkryji číselný
kód jako na stíratelném losu. Pak zavolám na nějaké místní
číslo, které je na kartě uvedeno. Automat mě vyzve, abych
zadal číselný kód, a pokud se nespletu, oznámí mi, jaký
mám na kartě ještě kredit. Pak mohu volat kam chci. Po
Státech přes jedničku, do ciziny s předčíslím 011. Konkrétně
do Ústí nad Labem je to 011-420-47, ale to asi každý ví.
V telefonních kartách je tu veliká konkurence, takže chvíli
trvá, než se přijde na tu pravou. My jsme ji nakonec objevili
v kartě Cominex, kde minuta do Bohemie přijde na nějakých
33 centů. Výhoda karet je v tom, že jsou snadno dostupné
každému. Nepohodlné může být, když někdo potřebuje volat
a kartu si zapomněl koupit. K nejbližší benzínové pumpě
sice není nikdy moc daleko, ale nemusí se to hodit. Dalším
mínusem karet je, že první minuta bývá o poznání dražší.
Není tedy stejné volat za 10 dolarů jednou 30 minut nebo
třikrát 10 minut. Ve druhém případě to bude spíš tak třikrát
7 minut.
Další nabízenou službou jsou osobní telefonní karty. Také
se musí volat nějaká služba, a pak zadat číselný kód,
než se může volat dále. Kód se však nemění, dokonce ani
není na kartě k seškrábání. Je to uživatelské heslo a
je natrvalo. Karta také není nabita na nějakou
částku; cena za každý hovor se objeví na normálním měsíčním
účtu. Je to tedy pohodlné skoro stejně jako volání s AT&T
a navíc je to mnohem, mnohem! levnější. Do Bohemie lze
volat tak za 25 až 50 centů za minutu. Nevýhody? Musí
se zadávat heslo, služba může být v určitém čase plně
vytížena, zejména kolem svátků, a hlavně - volající musí
mít normální telefonní účet. Tedy nic pro cestovatele.
Pak tu nabízejí magická čísla, jak já jim říkám. Začínají
čtyřčíslím 1010 nebo alespoň trojčíslím 101. K nejpopulárnějším
patří 1010-220, 1010-345, 1010-321 a 101-6868. Tato čísla
jsou pronajata společnostem za nějaký paušál (myslím si),
a ony pak hovor zprostředkují konečnému zákazníku. Všichni
na tom vydělají. AT&T má své jisté, volající volá
za méně a ani zprostředkovatel jistě nepřijde zkrátka.
Cena za minutu hovoru kamkoli po Státech a v Kanadě se
pohybuje od 5 do 10 centů za minutu. Společnosti se liší
tu poplatky, tu některými časovými omezeními, ale v průměru
to vychází u všech stejně. Pokud jde o volání do Bohemie,
je tarif magických čísel srovnatelný s cenami telefonních
karet. My jsme nakonec jako nejvýhodnější objevili používání
101-6868, kde voláme domů přibližně za 25 centů bez zbytečných
režijních poplatků; spojení je přiměřeně rychlé a celkem
čisté, můžeme-li tak soudit z naší poměrně krátké zkušenosti.
Částka za uskutečněné hovory se také objeví na normálním
telefonním účtu. Z toho je ovšem zřejmé, že ani tato služba
není pro turisty. Nedá se použít ani z hotelu.
V posledních pár letech se ke slovu dostávají mobilní
telefony, jako je tomu všude jinde. V Americe začala mobilní
mánie možná o něco později, protože tady, jak jsem už
psal, jsou telefony všude. Nikdo si tedy nemusí mobilem
řešit problém nepřipojení. Začalo to později, ale o to
důkladněji. Reklama na mobil - cell-phone, jak tu říkají
- patří v současné době k těm nejagresivnějším. Uživatelské
plány jsou poměrně výhodné, někdy dokonce výhodnější,
než používání telefonu normálního. Není divu, že všichni,
které jsem tu poznal, přešli za poslední dva roky od kdysi
populárních pagerů k mobilům. Také bych to asi udělal.
Technicky se mi ty věcičky hrozně líbí a navíc vůbec mě
nevzrušuje, že mě podle nich může FBI kdykoli a kdekoli
vystopovat. Má to však jednu chybu: Nemám komu volat a
ani mně nikdo nevolá tak často. Vlastně skoro nikdy. Zatím
tedy zůstávám u telefonu klasického.
Příště: Proti-Microsoftí mánie mi leží v žaludku. Státní
právníci řádí jako posedlí, novináři píší dokonalé hovadiny
a lidi jako by to nechávalo úplně klidnými. Jako by to
bylo normální. Vůbec se mi to nelíbí! V příštím pokračování
si tedy budete moci přečíst mé "Žaluji" proti té nesmyslné
kampani. Předem upozorňuji tradiční Gentlemanovy čtenáře
včetně Gentlemana samého, tedy všechny ty, kteří by nejraděj
viděli Seattle lehnout popelem, že to, věru, nebude čtení
pro ně (anebo bude?).
