Průměrný Američan nenávidí Billa Gatese asi tak stejně,
jako průměrný Čech nenávidí Viktora Koženého. Jeden kolega
v práci je dokonce přesvědčen - a to myslím vážně - že
Bill Gates je antikrist. Zatímco však Viktorova neoblíbenost
mě až tak nepřekvapuje v zemi, kde čtvrtina lidí je ochotna
volit komunisty, v Americe mě přístup lidí poněkud zaskočil.
Komunisty by tu člověk spočítal na prstech, místo "Člověče,
nezlob se" se hrají "Monopoly" a od mužů se čeká nikoli,
že zasadí strom a postaví dům, ale že se z nikoho stanou
někým; čím významnějším, důležitějším a bohatším, tím
lépe. Zdá se však, že závist a škodolibost může kvést
kdekoli na světě - v každé kultuře a v libovolné zemi.
Ačkoli sám patřím spíše k těm (myslím si), kteří klidně
a poměrně nevšímavě nechají ostatní trápit se vlastní
malostí, jsou přeci jen občas akce a události, které mě
nějak nutí reagovat.
V současné době je tím, co mě rozčiluje, skličuje a popuzuje,
soudní řízení Stát vs. Microsoft. To, co si úředníci mohou
dovolit, nad tím už fakt zůstává rozum stát. Že na Microsoft
a zvláště na Billa (většinou takto familiárně oslovovaného)
nadává kdekdo, na to jsem si již nějak zvykl a nevzrušuje
mě to. Říkám si, že prostě někdo asi musí být vtipný za
každou cenu. Když Gentleman střílí flobertkou do microsoftské
klávesnice, považuji to jen za zoufalý, byť docela originální
projev osobní reklamy. A nerozčílím se dokonce, ani když
se nějaký prosťáček snaží být zajímavým nadáváním na všechny
programátory, tedy i na mne, kteří mu schválně dodáváme
nedokonalé programy plné chyb, abychom se pak za rohem
smáli jeho bezmocnosti. Nerozčiluji se, protože v těchto
případech jde o celkem normální projevování osobních názorů.
Jakmile se však stejně začne chovat instituce, mám podezření,
že něco není v pořádku.
Většina asi ví, že v procesu proti Microsoftu jde o to
dokázat mu monopolní chování. Protože v Americe existují
proti-monopolní zákony, znamená případný kladný verdikt
soudu - Microsoft JE nežádoucím monopolem - pravděpodobné
rozdělení firmy, nebo alespoň znatelné omezení a rozmělnění
jejích aktivit. Zda je to dobře či ne, nechávám na každém.
Já osobně si myslím, že to tak docela správné není. Když
někdo začne od píky a neporuší zákon, neměl by mu někdo
po dvaceti letech říkat, že to vlastně dělal špatně. Já,
jako programátor, nemohu pochopit, jak by cyklus
do {Podnikatel.Podnikej();} while (Podnikatel.Cinnost()
== LEGALNI);
mohl skončit z jiného důvodu, než že by se podnikatel
dopustil nějaké nezákonné činnosti. Ale možná jsem jenom
snílek a/nebo ignorant, jenž by si přál, aby všechno lidské
konání mělo nějakou logiku. Očividně existuje mnoho lidí
opačného názoru, a co čert nechce, mnoho z nich zrovínka
sedí v senátorských křeslech a ve správních radách firem
IBM, Netscape, Intel, AOL a dalších. Názor jiný než já
má také mnoho lidí kolem mne, jak se o tom mohu každý
den přesvědčovat. Jsem však dalek toho, abych tu polemizoval
o správnosti či nesprávnosti proti-monopolního zákona.
Američané takový zákon chtějí a proto mají. Tečka. Co
se mi nelíbí, je způsob, jakým se celý ten proces vede.
Člověk by řekl, že po téměř roce šetření a soudních stání
přijdou žalobci s něčím více než se snůškou polopravd
a nesmyslů. Pokud přece existuje zákon proti monopolu,
bylo by jen logické, kdyby také existovaly jasné ukazatele,
které dají rozpoznat firmu monopolní od firmy nemonopolní.
Zdá se však, že nikoli, pokud tedy mohu soudit ze těch
výsledků (findings), které byly zveřejněny zhruba před
týdnem. To, co se tam každý může dočíst, nemá s nějakým
kvalifikovaným šetřením nic společného. Zveřejněný dokument
není zrovna krátký (asi 100 stránek), ale je poměrně čtivý
a zábavný. Skoro by se mi chtělo napsat legrační, kdyby
to nebyla taková vážná věc.
Máte-li zájem, můžete se nyní probrat několika body, které
jsem pro vás z dokumentu vybral. Jde o ty největší perličky
dokazující, že buď je soudce Thomas Penfield Jackson hlupák,
nebo nenávidí Microsoft, nebo je podplacen, nebo všechno
dohromady. Citace Jacksonových závěrů uvádím jinou barvou
společně s číslem odstavce, abyste v tom měli pořádek
a také abyste si mohli zkontrolovat, že si opravdu nevymýšlím.
Až do odstavce 41 to celkem jde. Tam jsme sice přesvědčováni,
že "jelikož každý čeká na každého, až na sebe vezme
rizika tvorby nového operačního systému", nemůže nadvláda
Windows nikdy padnout. Je to populistický, avšak poměrně
neškodný argument. Jako by za to Microsoft mohl. Oni se
také pustili s rizikem do činnosti, ve které před 20 lety
jen málokdo viděl světlou budoucnost.
Soudce pak (§ 44) tak trochu šachuje tvrzením, že "navíc,
Microsoft úzce spolupracuje s vývojáři, aby jim pomohl
s přechodem na nové verze", což je prý znakem monopolního
chování, protože tím firma vábí vývojáře. Jak by se tedy
firma měla chovat, ptám se? To, že "IBM utratila milióny
dolarů s cílem získat vývojáře, ale nepovedlo se jí to",
(§ 46) je také dílem Microsoftu? Aha!!
Opravdu do tuhého jde v odstavci 46 a v odstavcích 60
až 65, kde soudce napadá cenovou politiku Microsoftu.
Pokud čtete odstavce odděleně, tak si možná ani ničeho
nevšimnete, ale zkuste si dát dohromady toto:
"skutečnost, že cena za OS/2 je 2 a půl násobkem ceny
Windows dokazuje, že IBM se již nepokouší konkurovat Microsoftu"
(§ 60)
"Microsoft proto může nasadit cenu za Windows znatelně
výše, než jak by musel učinit v konkurenčním prostředí"
(§ 61)
"rozhodnutí Microsoftu, nebrat ohled na cenu ostatních
operačních systémů při stanovení ceny za Windows 98, je
jasným znakem monopolu" (§ 62)
Tak já nevím, o čem to ten Jackson vlastně mluví? Microsoft
může nasadit vyšší cenu, ale nedělá to, protože IBM již
má dvaapůlnásobnou cenu za OS/2, jelikož nechce konkurovat
Microsoftu. Áááááá! Chocholoušééék! Máte tady práci!
A to není všechno. V odstavci 63 se dočteme, že "Microsoft
se rozhodl požadovat nikoli minimální cenu - 49 dolarů
- za upgrade Windows 98, ale 89 dolarů, protože tato cena
zaručuje nejvyšší návratnost investic". Může mi někdo
z ekonomů vysvětlit, co je na tom špatného? Nevím, školy
nemám, ale zdá se mi, že stanovení ceny tak, aby součin
počtu kupujících a ceny produktu byl maximální, zní jako
nějaká základní ekonomická úloha. Ale i kdybych se mýlil,
Jackson to stejně o kus dál (§ 65) zazdí tvrzením "i
kdyby však Microsoft stanovil cenu nižší, neznamenalo
by to, že jeho monopolní síla je menší. Udělal by to jen
proto, aby si uživatelé více kupovali Windows 98 dnes,
a tím pomohli Microsoftu upevnit jeho budoucí postavení".
Znáte ze Šimka a Grossmana "stojí, stojí, ale kdyby seděl,
stejně by nepustil"? Mně to obojí připadá jako vtip. Jen
ten druhý je dobrý však.
Myslíte-li si teď, že Jackson je minimálně idiot, čtěte
dále! To, co jsem zatím uvedl, byly jen takové perličky
pro zasmání. Další paragrafy jsou normálními nesmysly.
Nechápu, jak si to microsoftští právníci mohou nechat
líbit. Jen sofista začátečník by přece vyřkl větu (§ 47)
"ačkoli pro Macintosh je napsáno kolem 12000 aplikací,
nestačí to firmě Apple k získání většího podílu na trhu".
Apple to nestačí, protože Macintosh je zastaralý systém,
který nemůže konkurovat již od Windows 95. A i kdyby zastaralý
nebyl - jak si ostatně mnozí myslí - proč by 12 tisíc
aplikací nemělo stačit? Vždyť průměrný uživatel - ten,
o kterém to tu celé je - potřebuje jen ty aplikace, které
jsou pro oba systémy již napsány, a to v přibližně stejné
kvalitě.
Podobných nesmyslů, a ještě mnohem horších, můžeme v dokumentu
nalézt nepočítaně. Například tam, kde se píše o operačních
systémech BeOS a Linux (§ 49), se dočteme "a co více,
když je takový duální systém spuštěn, hlásí se zaváděcí
program Windows (boot) automaticky". To přeci není
žádná pravda! Ten, kdo si přes Windows nainstaluje BeOs,
si může normálně vybrat, který zavaděč se má používat.
Podobně je to v Linuxu, kde úlohu implicitního zavaděče
může přebrat LILO. Stejně tak je jen výplodem soudcovy
fantazie, že "avšak naštěstí pro Microsoft existuje
jen omezené množství vývojářů, kteří jsou ochotni poskytnout
výsledky své práce zdarma" (§ 51). V internetovských
diskusích bychom mohli najít nemálo těch, kteří by s podobným
tvrzením nesouhlasili. Existují dokonce firmy, které na
opačné předpovědi zakládají nové firmy. Že soudce jen
blábolí, dokazuje tvrzení v odstavci 66: "takže zákazníkův
zájem o ne-windowsowský systém stejně nemůže převážit
břemeno vyšší spotřeby systémové paměti a nižšího výkonu
počítače se dvěma operačními systémy". Já, proboha,
nemám soudci za zlé, že neví, co je to systémová paměť,
ale proč se ksakru plete do věcí, kterým nerozumí? Proč
nesedí doma na zadku a nehraje si s logárem?
Kdepak, to on ne. On zkrátka nemá Microsoft rád a vehementně
se snaží přesvědčovat i všechny kolem sebe. Ano, tento
člověk přesvědčuje, nikoli dokazuje. Soudce, který dokazuje,
by měl být jasný, strohý a výstižný, což Jackson není
ani v nejmenším. Proč třeba píše (§ 52), že "v čase,
kdy by nějaký rival ukončil vývoj Windows kompatibilního
API, nová verze Windows by rychle poskytla hromadu dalších
funkcí, takže by je rival nemohl nikdy dohonit". Za
prvé je to jen ohánění se kondicionálem, a za druhé je
to omyl. Kdyby se opravdu našel někdo, kdo by před pěti
lety napsal kompatibilní Win32 API, měl by docela zaručeno,
že 95 % funkcí je ještě dnes poměrně moderních. Jen málokterý
vývojář si totiž dovolí používat API funkce, které neslibují
jistou úroveň stability a kontinuity.
"Kdo chce psa bít, hůl si najde," tvrdí staré přísloví.
Jackson ho asi nezná, protože jinak by v §61 nenapsal:
"Fakt, že Microsoft investuje velké peníze do vývoje
a inovace svých programů, nikterak nezmenšuje sílu jeho
monopolu. Naopak, Microsoft investuje jen proto, aby svůj
monopol upevnil." Já bych mu ten jeho dokument pěkně
omlátil o hlavu být Billem Gatesem. To je totiž asi jediný
způsob, jak se proti takovému o podobným argumentům bránit.
Příště: Pokračování. Pokusím se Gentlemana přesvědčit,
aby ho zařadil hned zítra. Pokud se vám dnešní díl zdál
být zajímavým, nenechejte si rozhodně ujít ani ten další.
Největší kameňák Jacksonových "důkazů" si totiž stále
nechávám v zásobě.
