|
Povídky
o americké všednosti okem cizáka
autor povídek: Veronika
Lukášová
Několik
vět...o veverkách
Jeden
kořen mě vyzval k napsání veselejší povídky. Má to mít.
O němých savcích s veselým životem.
Veverky
zde lze spatřit zpravidla ve dvou skupenstvích. To první
je romantická veverka v koruně stromu žužlající plody
či typický výjev dvou veverek v rozverném zápalu honičky
na urostlém kmeni, druhé, na pohled méně estetické,
veverka jako neidentifikovatelný uzlíček chlupů a tlapek
na silnici. Vždy pri takovém pohledu zamáčknu slzu.
Jaké je to asi živobytí, být uklízečem pouličních mrtvolek
... ...univerzitní campusy mají dokonce vlastní čety...
Veverky
se množí rychle a často, avšak veverčí život je krutý.
Oběťmi přebujelého automobilismu nejsou sami, viděla
jsem zatím na vlastní oko asi 14 mývalů v poměru 3:11
živý k mrtvým a to nemluvím o srnkách....dálniční správy
mají vlastní čety ... ne ne, chtěli jsme přece jenom
o něco rozpustilejší zábavu...
Zkusme se pokradmu, utajenými dvířky podívat do hlavy
veverky, tak jak se za úplatu dalo vetřít do Johna Malkoviche
ve filmu Being John Malkovich: oříšek-oříšek-ježíš pes-strom-strom-nahoru-po
větvi-bojím-bojím-je pryč-dolů-hrabat dál-mám ho-dvojnožec-nahoru-do
koruny-chrrrrrrrrrrrrrrrrchrrrr (veverka umě frézuje
oríšek)-kurva-vrána-(úprky)-hicna (normální teplota
těla cca 37.6)-pohled doprava-doleva-dopravadoleva-skok-kabelové
vedení-překonání vzdálenosti ke sloupu-skok-strom- strom-nahoru-po
větvi-bojim-bojim-je pryč-dolů-hrabat dál-mám ho-dvojnožec-nahoru-do
koruny-chrrrrrrrrrrrrrrrrchrrrr (veverka umě frézuje
oríšek)-kurva-vrána-(úprky)....
V průběhu posledních dvou únorových týdnů se k nám nakerovala
banda drevokocurů, kteří dělali po nocích pěknej brajgl.
V první chvíli to vypadalo, že po sobě hážou polštáře
a nádobí, průvodní jev seriózního roztyplu. Hluk se
průběžně přemisťoval. V náhlém procitnutí uprostřed
noci jsem podezřívala spolubydlícího ze somnambulního
přeskládávání skříně a říkala si, co ten vůl asi dělá
ve čtyři ráno. Avšak i on byl v bdělém stavu a myslel
si....kdoví co. Další večer pak podnikl expedici na
půdu. Tam byla pomocí světelného kuželu pracně vyvlečené
halogenové lampy přichycena jedna konsternovaná veverka,
která nestihla zdrhnout. Valila ajka a přerývaně dýchala
(veverky jsou vůbec takové frenetické), ale seděla na
fleku na svém ohonu jak na křesle a ani nemrkla. Od
té doby přestaly polštářové války, ale občas lze během
chladnejších nocí zachytit podezřelé škrabavé zvuky
ztracených kožíšků.
A
přišlo jaro a veverky už zase vesele běhají po telefonních
kabelech. Veverky z města chyřre pochopili, že je výhodnější
si silnici nadejít než nepřejít vůbec. Telefonní kabel
či tenisová síť je v očích veverky nadúrovňová stezka,
stejně jako my jsme pro ně mobilní sklad oríšků. Jenom
by mě zajímalo, jak by se na to tvářili veverky lesní
a horské.
V
Americe na paprice za placatým kamenem, mastila si bába
pekáč, až jí chytl plamenem…
Kdo
si myslí, že amér je ňáký terno, tak ať to donde vomrknót.
Je to země bez duše. Možná ne země, ale lidé. Problém
totiž nastal ve chvíli, kdy rádoby demokracie ovládla
zemi indiánů. Ona naprostá rovnost a šance pro každého
je jen zdánlivé šidítko. Su nemocná, takže zatím končím..
Sice su furt nemocná, ale pokračuju, o den později.
Tím, že mají šanci všichni, podléhá kvalita devalvaci,
a tak, zkráceně - pan Johnson nahrabal dost peněz na
plenkách a tudíž se rozhodne, že se stane umělcem. Má
obrovský ateliér, kam najme spoustu nadějných sochařu
a ti pak pod jeho vedením vyrábí nefalšované kýče. Co
hůř, ono se to primitivním a nevzdělaným vrstvám i líbí!
Nebo jinak, zdánlivě neexistující společenské vrstvy
(ale každý přece zná Holywood a ví, že Brus Vylis nebydlí
v garsonce) se natolik diametrálně divergentním procesem
odizolovaly, že vetšinová masa se slila do unuděné entity
bez tváře, bez cíle, uctívající výkony pomazaných. Možná
trochu přeháním, ale sami američané, vzdělanější, velice
často používají pro popis tohoto jevu termín white trash.
Bílý odpad, jak zní překlad, mluví sám za sebe. Snaží
se jím vystihnout skutečnost, že většina skvělé a opěvované
americké civilizace je tlustá jak prase, což je důsledek
procesu zjednodušování až do primárního postoje, že
vařit doma je úchylka a mamo, dem k Mekovi. Televize
je bavič č.1. A jak stupidní jsou místní programy probereme
radši v samostatné kapitole. To se přirozeně odráží
na příjemcích, kteří jsou díky tomu otupělý a nepochopí
vtip, i když žerou maso. To vede k mým vlastním frustracím,
protože se teď svým vtipům opravdu směji sama. V neposlední
řadě se tyto kreatury zabývají nějakým férovým haklem,
jako třeba působením ve fast foodu. Což je skutečná
soda. No, nechala jsem se trochu unést, ale co tady
z těch existenčních depresí může vyjít jinšího….
30th
O c t o b e r …H a l o w e e n
Zatímco
ve většině evropských, kulturně uměřených zemích je
konec října symbolem pro rovzpomínání, decentní podvečery
strávené na hřbitovech, svíčky mihotající se na náhrobních
deskách, postaru oděné bábinky dojemně kladoucí svazky
květin na hrobečky svých přítelkyň, rodičů, ve spokojených
státech mají říjnové manýry přímo prasácké. Haloween
zahájí obchodně těžebné útvary již koncem srpna, aby
nic nezůstalo náhodě, lépe řečeno, aby si každá (konzumně)
založená rodina mohla hned zkraje opatřit umělohmotnou
dýni, která se posléze hrdě skví v jejich okně, zevnitř
šetrně prosvětlená elektrickou žárovičkou. Na tomto
kýči by ješte nic nebylo, pokročme k dalším mému pozorování
dominantním utvarům: jedu si tak po Trentonu, hlavním
městě New Jersey, kterému Američané přezdívají armpit
of the United States, když tu náhle zmerčím na první
pohled zchátralý dům. Při druhém se situace vyjasní.
Není to dům v dezolátním stavu, to jenom úzkostlivá
příprava na Haloween. Celá přední veranda je ovešená
umělou silonovou pavučinou, zpoza trámu pomrkávají PaVouCi.
Ale to jsme se ješte špatne dívali, o kousek dál, v
předzahrádce vedlejšího domu, trčí z pocuchaného neupraveného
podrostu minináhrobní kámen. Ne, není tam pohřbená kočka,
která díky vykastrování nabyla rozměru zápasníků sumo
a poté, co jedla každý den se svojí majitelkou pizzu
a zapíjela to kolou, skonala, to jen rekvizita, kterou
tam umístili nevinní američtí spratci. Ti si ve svém
kalendáříku, pokud ho ve svém silně neuklizeném a smradlavém
pokoji najdou, odpočítávají dny, kdy s rodiči vyrazí
do Party city, The discount party superstore,
megaobchodu, který se svým artiklem pro každou party
přichází s útočnou nabídkou (8xtýdne katalog ve schránce)
haloweenových masek. Mezi letošními modely jasně vítězí
figury z (cha) úspěšných amerických filmů, které po
minulé období s jistotou proprali mozky majoritní části
obyvatelstva. Tak např. Zoro mstitel, obludy
z filmu Scream atp. Poněkud fikanější jsou masky
v podobě charakteru z animovaného seriálu South park.
Osmdesátá série seriálu Akta X stále utvrzuje
v tom, že průměrný američan lačně dychtí po extrapříhodách
z natáčení. Lze se převléci za různé typy mimozemštanů:
typ Roswell, typ odkud?, klasický typ s šikmými očky…na
Muldera a Scullyovou zřejmě nezískali licenci. Pro dospělé
též existuje série sexy masek, např. sexy surgeon,
lze opatřit modely, které s jistotou přitáhnou zájem
mužů, hned by se určitě ptali za kolik, ale humornější
verzi modelu, jako třeba kurva po šichtě, to
od nich prosím vás nečekejte. Teď však teprve přichází
to nejtrapnější: jestli si někdo myslí, že hamburgry
jenom všichni žerou, tak to je krutě na omylu! Oni se
za ně totiž i převlíkají. Je zde nutno zmínit několik
prototypů: typ klasickej hambál, který jednoduše
navléknete na tělo, vanilky a hokejky vylízají. French
fries je model podobného typu, vypadá jako typická
červenobílá krabička s hranolkama. Alarmující je výjev
pětičlenné rodiny, která vystupuje jako kompletní Big
Mac menu. Mamka je milkshake, taťka hambál,
nejstarší dceruška vypadá jak velké hranolky,
prostřední spratek jako jeden z umaštěných prodavačů
McDondy a třetí sladký potomek, zjevně batole, vyzerá
ako malé hranolky, peknú typizovanů čelenku na
nechápajúcej hlavičke. Dalšími oblíbenci jsou převleky
typu tyčinka Snickers, keksík Oreo, cukrová
pusinka Hersheys kiss, celá rodina se může invenčně
převléct za lentilky M&M's. Na celé záležitosti
je šokující, že jak debil budete s tímto, řekla bych
proklatě trapným, ale to je přece jenom můj soukromý
názor, modelem dělat reklamu nadnárodním korporacím
a ješte za to musíte zaplatit krutých 20-30 doláču.
Aby si i Party city trochu přisadilo, v nabídce
je maska typu Clinton. Vypadá na ní líp než ve
skutečnosti. Monca není k mání. Škoda, věřím, že tento
karnevalový pár by byl býval o něco úspěšnější než BigMac
menu. Na závěr přiznejme amíkům trochu vtipu, ale
bohužel zřejme nechtěného: v katalogu je i comical
cow, nejpíš zase ňáká komiksová potvora, kdy za
27,99 peněz nakoupíte flekatej převlek, ouška a růžky
plus vemeno, které umístěno v obskurní pozici, působí
jako čtyři dobře živené bambály.
Procházka
do CVS
CVS je cosi mezi drogerií, potravinami a lékárnou, ale
o to teď nejde. Vydala jsem se takhle jednou do CVS
za slunného odpoledne. Ponevadž je to asi tak pět set
metru vzdáleno od mého dočasného bydlište, rozhodla
jsem se nepoužít žádného dopravního prostředku a jednoduše
jít pešky. První vlna opruzu nastala, když se ukázalo,
že v okolí není chodník, po kterém by se tam dalo důstojně
dokráčet, alébrž pouhá krajnice místní čtyřproudé silnice.
Hned si připadáte jako exot, protože místnímu folklóru
to připadá podezřelé. Semotamo si přibrzdí a vomrknou,
co ste jako zač, macaté černošky v objemných stejšnech
na vás tupě zírají s pohrdavou grimasou. Kořeni zase
vykřikují nabídky. Po strastiplné pětiminutové chůzi
kolem vozovky se zdá, že už nebude tak zle. Dostala
jsem se do oblasti něčeho, co by se vzdáleně dalo definovat
jako „náměstí", centrum okolního konzumu - v zásadě
to vypadá asi jako hnusnej a obrovskej asfaltovej parkál,
který je obestavěný různě ohavnými fast food restauracemi,
pochybnými obchody a popřípadě trochu lepším supermarketem.
Každopádně, nejduležitejší je parkál. O co víc pak nasere,
když se přes tu tmavou nehostinnou plochu musíte nějak
přemístit, ale žádný řidič vám nedá přednost, vždycky
jak kretén musíte čekat, až se milostivě vzdálí. Speciálně
kolem McDondy. Je to horor.
Kulky
na Broadway
Toto
bude jenom krátká stať o tom, jak to v Americe chodí,
když si každej pruďas může pořídit kvér. Prikládám tedy
několik krátkých historek z okrajových čtvrtí na severu
Washingtonu: stalo se v okolí university - cyklista
si to mastí po silnici, když tu náhle řidička nezvládne
manévr a smete ho ze silnice. Nic vážného se neděje,
cyklista se sbírá ze země, ridička zastaví a jde se
mu omluvit, popřípadě zavolat pomoc. A co udělá cyklista?
Asi vás to šokuje jako mě - cyklista vytáhne revolver
a řidičku na místě zastřelí. To je jeho jediná možná
spravedlnost. Student matematiky propadl u testu. Jde
za asistentem, vypadá to, že na konzultace. Zavře za
sebou dveře a namíří na něj pistoli. Vymáhá po něm přepsání
výsledné známky. Vyhrožuje mu, pokud se obrátí na policii.
Asistent mu vyhoví, načež zavolá policii a dotyčný delikvent
má po studiích a na čas i po svobodě.
Symptom
věčné slevy aneb americký mamon
Místní
marketinkové triky bezesporu spočívají na efektivních
postupech, jak rácky ohnout zákožovu kreditní kartu.
Obehraným fórkem je cena končící na starých dobrých
99. Tato psychologická obelhávačka je oblíbená a asi
stále dost zabírá. Systém slev je prohnaná taktika.
Nové zboží, které má teoreticky hodnotu 100%, je v podstatě
nadhodnoceno, takže sleva, která je na toto zboží později
uvalená, je pouze zdánlivá. To znamená, že pokud je
na něčem sleva, je v zásadě normální sleva, pokud ovšem
není dejme tomu víkendová či sezónní sleva, která zboží
zlevní ješte o nějakých dvacet procent, kdy se již očividně
cena približuje skutečné hodnotě. V globálu se místní
obchody jeví jako sdružení milosrdných kapitalistů,
kteří jsou tak prohnaní, že všechno je jakoby neustále
na slevě a tím pádem podněcující lidské hamižnické pudy,
které težko odolají zdánlivě výhodným nabídkám.
Vánoce
Tož
takových dobrých osum týdnu nám hlavu proplachujou reklamy
nabádající k urychlenému nákupu presentů, protože esli
ne teďka, tak totální vosich. Reklamy se v zásadě dělí
na stupidní a ješte stupidnější. Většinou se vás snaží
nalákat ňáká koc, rappující Santa Claus, banda sobů nebo
třeba pouze ten hlavní - Rudolf s červeným frňákem, co
táhne saně. Mimochodem, je to úžas, jakým stylem se zde
domestikoval fiktivní Santa s Rudolfem, červeným nosem.
S tímto kýčem prišel v padesátých letech jeden americký
ilustrátor, jehož tlusťoch v červeném převleku s bohatým
vousem a kolaborujícím sobem Rudolfem s poznávacím znamením
červeným nosem, kterým údajně svítí na cestu (pěkná blbost,
co) si zakrátko uzurpoval pozici vánoční symboliky, po
Ježiškovi neštěkne pes. No dobře, je pravda že si na frontyard
vysmeknou plastikovou svatou trojici, eventuelně výjev
z Betléma, ale je to v podstatě taková sentimentální póza....
církevní význam tohoto svátku je zatlačen daleko do pozadí
ikonou srdečně rozdávačného Santy. Tím se obratně změnily
místní vánoce v ultra-konzumní svátek, kdy už tak frustrovaní
zákoži ubíjí čas v nákupních mollech v honbě za nejlepším
dárkem. Tento model jakoby se přesně hodil k této zemi
extrému - všechny zastoupené národnosti, bez ohledu na
víru a tradici mají jednotící prvek Santy Clause, který
je opravdu nadnárodní a nezatížený tradicí, protože uměle
stvořený a tudíž bezvadně padnoucí na americký kožich.
Washington leží na stejné úrovni jako Sicílie. Mizerná
pravděpodobnost, že na Vánoce bude sníh. Ale i tak se
denně ve zprávách potutelně usmívají, že možná, možná
bude na 25. sněžit. A tak to vypadá proklatě směšne, když
venku řádí 15 stupňů Celsia a amíci horečně vybírají stromeček,
který si pak obalí barevnými světýlky a tunou jiných cetek.
Na špici většinou použijí andílka, ale určite přitom ani
netuší, proč má křídla. Omlouvám se za svuj cynismus.
Letos však nastane revoluce v podobě mých ozdob z pomerančových
kurek. Bohužel to ale moji spolubydlící nevydrželi a ověsili
obývák zelenýma světýlkama a stromeček, islandskou borovici
v květináči, která je ve skutečnosti pohodová pokojová
rostlina, nafintili červenýma korálama, co se tady taky
tradičně věší na stromečky. Ale abychom se dostali k tomu
hlavnímu! Místní vánoční výzdoba exteriéru je zcela uchvacující....Skoro
pred každým domem se popásá srnečka s partákama za a)
z PVC, za b) železná konstrukce ověšená žárovičkama, takže
do dálky zářící. Za partáky muže jít kde kdo. Další srnec,
prasátko, ale i krokodýl (spatřeno na washingtonských
předměstích). Dalším oblíbeným vánočním rozjezdem jsou
stromy, keře či cokoli vyčnívajícího pár centimetrů nad
zem ověšené barevnými světýlky v bohatých závěsech, že
až oči doslova přecházejí, protože tyto barevné vodopády
většinou zuřivě přeblikávají. Touha vyrovnat se laciným
efektům Las Vegas je zcela nepokrytá. Vrcholnou kreaci
však bylo lze spatřit v již zmiňovaném Trentonu. Projíždka
po sousedství objevila netušené bezbřehé možnosti v oblasti
vánočních dekorací. Zahrada jednoho malého domku byla
doslova zaplavena vysokým počtem asi metr a víc vysokých
figurek, vyrobených z plastiku, jejichž zespoda prozářená
barevná tělíčka v kombinaci s jejich nehorázným počtem
vyráběla pocit nadpřirozena. Což o to, že tam byla Sněhurka,
trpaslíci, skoro celá zoologická a jiná barevná havět
spolu s mohutným zářícím nápisem „Merry Christmas", efekt
byl prostě odzbrojující. O co víc pak pobavil pokus nedalekého
souseda vysmeknout podobný nářez na jeho zahradě. Jen
asi dvacet pět kusů svítících kreatur se vedle již zmíněné
radikálně odekorované zahrady svým kalibrem nemohlo za
žádných okolností rovnat, básnickým opisem lze říci, že
se utápěly v temnotě. Jen lze v skrytu duše doufat, že
je nám takovýto typ nekalé souteže pořád ješte cizí.
|
