 
Den
sedmý:
Keys
a Bahia Honda
foto
a text:
Radek
Adamec
Marcel
se baví
V půl deváté ráno jsme odvezl Marcela k břehům Atlantiku,
kde jsme po krátkém hledání nalezli mateřskou základnu
společnosti ble, ble..., s jejíž lodí vyrazil hledat
nevšední zážitky podmořského světa. Zbytek posádky
mezitím odvedl klasicky týlovou (stereotypní) práci:
každodenní balení stanu, vaření snídaně, mytí nádobí,
úklid, nakládání vozu a také jsme se prošli romanticky
po molu a vyfotili se a Lenka zavolala domů a zjistila,
že rodiče leží s chřipkou.. Byli jsme vlastně rádi,
že jsme Marcelův polední příjezd neprošvihli.
 Setkání
se žralokem
Vlastně schází důvod, proč jsme se nepotápěli
i my!! Proč tedy?? Jednodušše, nechtělo se nám...prostě
lenost a nechuť máčet těla ve studené vodě. Samozřejmě
jsme toho po Marcelově návratu litovali, jako
už ostatně jednou.
Marcel zářil jako duhovka a mával z lodě až to
vypadalo, že vypadne. Viděl toho dost. Jednak
delfíny, korály, rybky, vrak - ale také skutečného
nefalšovaného žraloka, kterých je na Keys požehnaně.
Většinou jsou neškodní, i když - povídal Marcelovi
lodník - sem tam sem zavítá i velký kladivoun
a to je, jak známo, pěkný prevít.
 Železnice
Henryho Flaglera
Z Key Larga je to na Key West, cíl naší cesty,
zhruba 90 mil. Silnice většinou (zaplaťpanbů)
jen dvouproudová, provoz klidný - nic nenasvědčovalo,
že druhý den je Silvestra. Cesta - overseahighway
- brzy opustí téměř průmyslové Key Largo a vnoří
se hlouběji do pásu ostrovů umně pospojovaných
desítkami mostů.
Jeden z nich - Seven Mile Bridge - má skutečně
oněch slibovaných sedm mil. Vozovku lemují houževnaté
palmy, které ani několik každoročních hurikánů,
nezlomí navždy. Nechybí vkusné rezideční domky,
mělčiny stvořené pro rybáře a pláže.
Hezkou kulisou je zbytek souběžně se táhnoucí
železniční tratě,  kterou
z Miami na Key West vybudoval v roce 1912 železniční
magnát Henry Flagler.. Ironií osudu zemřel rok
po jejím dokončení. Monumentální stavba jej přežila
o 25 let, kdy jí z povrchu zemského spláchl hurikán
Labor Day.
Bahia
Honda
Dvacet mil před Key West jsme uhnuli do půvabného
státního parku - Bahaia Honda s idylickým pobřežím
a pěti kilometry písečných pláží a oddali se opalování
a koupání. Štestí stálo při nás, neboť v parku
měli ještě pár volných míst ke stanování. Večer
nechyběly karty, alkoholový trénink na den zítřejší
a plamenná diskuse o ničem...
foto
a text:
Radek
Adamec
|
