Šestadvacetiletý
Čech Roman Kosmel z Havířova
pozorně sleduje téměř dvoumetrového
afroameričana hovořícího s několika
civilisty. Pak se sehne k žlutému bloku,
učiní poznámku a opět se pohledem
vrátí ke černému soudci, nad jehož hlavou
se leskne orlice s šípy v drápech. Těkavě
přejíždí 46 amerických občanů,
z nichž dvanáct utvoří porotu a o
týden později rozhodne o jeho osudu. Roman
Kosmel sedí v budově Federálního soudu
v provinčním městečku Rock
Island ve státu Illinois na lavici obžalovaných.
Začátek procesu se táhne několik hodin,
ale pozdě odpoledne 17. července 2000
má soudce Joe Billy McDade porotu pohromadě.
Osm žen a čtyři muži. Ke slovu se
hlásí podsaditý muž s buldočí tváří.
Prokurátor Jeff Lang má hluboký, podmanivý hlas
a od první chvíle působí jako nebezpečný
protivník. Nejprve promítne na velkém plátně
mapu České republiky a poté seznamuje porotce
s výčtem Kosmelových obvinění: nezákonné
zaměstnávání cizinců (z ČR),
navádění k odjezdu za prací do USA,
praní špinavých peněz, sňatkový podvod…
Celkem devět trestných činů.
Týýýý vole...
Součet jednotlivých trestů by Kosmelovi
vystačil na 75 let vězení. Pár novinářů
z místního tisku tipuje tak 18let. Pohled
ke stolu advokáta a prokurátora nasvědčuje
rozdílu váhových kategorií. Lang je obložen
několika přepravkami předpisově
založených důkazů, videokazet, zvukových
nahrávek, mapek. Pod Kosmelovým obhájcem Jamesem
Clementsem se žalostně krčí nevelká
potrhaná krabice - jakoby od bot. Clements se
prudce zvedá a s ruměncem v tváří
oznamuje, že se Kosmel bude hájit osobně.
V sále to zahučí. „Proboha, Lang s ním
zatočí,“ komentuje náhlý zvrat Marc Chase,
který Kosmelův případ od počátku
pokrývá pro deník Quad-City Times. „Sice mluví
plynně anglicky, ale na tohle nestačí,“
pokračuje. Soudce je vyveden z míry
a snaží se Kosmelovi vysvětlit, že nedělá
dobře. „Nechci, abyste pak říkal:
‘Udělal jsem chybu. Soudce mi neměl
dovolit, abych se vzdal obhájce,’“ varoval McDade
Kosmela. Ten však trvá na svém. První den procesu
je u konce.
V zádní části budovy soudu stojí
pár kontejnerů. Pět minut tam stojím
a kouřím s fotografem a kameramanem
místních médií. Jsou zvědaví, kde se tady
vzal český novinář. Pak se dveře
prudce otevírají. Dva muži od US Marshall’s vedou Kosmela v poutech.
Neodbytný zájem fotografů jej rozesměje.
S Canonem na oku, volám: „Pane Kosmel.
Cítíte se vinen? Chcete něco o vašem procesu
vzkázat českému tisku?“ Je překvapen.
„Týýý vole…,“ jsou jediná slova, která z něj
vyjdou. Pak rychle usedá za neprůhledná
skla vězeňské dodávky, která se dává
okamžitě do pohybu.
O týden později dojde na Marcova slova. Porota
bez zaváhání shledává Kosmela viným ve všech
bodech obžaloby. Soudce pak mimo záznam řekne,
že Kosmela pošle na 18 až 20 let do vězení.
Konečný rozsudek vynese 3. listopadu
Šikulka...
Kosmela zatkli agenti INS (Immigration and Naturalisation
Service) v říjnu 1999 v malém
floridském městečku Pompano Beach.
Kosmelovy se do té doby nežilo špatně.
Do USA přijel v roce 1996 i se svou
manželkou, ale bez dětí, které nechali
doma. První kroky směřovaly do Chicaga,
kde začal pro úklidovou firmu Poláka Richarda
Klimczaka Universal Maintenance pracovat načerno.
Padli si do oka… Rok nato si Kosmel zakládá
vlastní společnost Roman’s
Services. Nadále spadá pod Klimczaka a inkasuje
od něj peníze na mzdy nelegálů. Během
následujících 22 měsíců se mu podařilo
v okolí Rock Island, Silvis a Springfieldu,
ale i na druhé straně řeky Mississippi
v iowském Devenprotu a Quad City zaměstnat
přes 40 ilegálních pracovníků z Čech.
Sedmnáct z nich nyní svědčí proti
němu buď osobně, či na videonahrávkách.
Někteří z nich byli již deportování
zpět do ČR. Osm jich ale bude svědčit
přímo přede porotou.
Od Klimczaka za tutéž dobu zinkasoval 344 tisíc
dolarů. Pouze 107 tisíc ale vyplatil svým
zaměstnancům. Tedy zůstalo dost
na to, aby jezdil v luxusním voze BMW 740
LS a trávil víkendy na Floridě.
Markéta Hrachovcová (21) a její kamarádka Kateřina
Mynářová počítali, že si jako striptérky
vydělají v Americe čtyři
tisíce dolarů měsíčně. Jejich
svědectví však vypovídá o něčem
jiném. Tři týdny po příletu do New
Yorku začala Markéta tancovat v klubu
pro dospělé Chorus Line v Devenportu
(Iowa). Práci ji zajistil Kosmel, na něhož
dostala spojení ještě v ČR. Čtyřicet
procent platu ale končilo v Kosmelově
kapse. Z dvouset dolarů týdně
tedy platila 80 Kosmelovi a 20 ještě klubu.
Jednopokojový byt sdílela s Kateřinou
a dvěma dalšími nelegály. Obě dívky
z města uprchly. Zatčeny byly
o devět mesíců později na Key
West na Floridě. Někteří ze svědků
také tvrdí, že za obstarání Social Security
Card platili Kosmelovi 50 až 400 USD. Markéta
i Kateřina jsou nadále drženy ve vazbě
jako důležití svědci prokuratory.
500 dolarů denně
„Od lidí, kteří pro něj uklízeli bral
250 dolarů jako provizi za zprostředkování
práce, 120 měsíčně za dovoz do
zaměstnání, deset dnů pracovali zadarmo
(zaučení) a kolem dvou stovek ještě
za bydlení,“ říká Vlastimil Fořt,
který v oblasti, kde Kosmel operoval, stále
pracuje. Jeho dívku rovněž Kosmel zaměstnal
jako striptérku. I ona je nyní ve vazbě
jako další ze svědků procesu. „Chtěl
po ní také těch 40 procent. Odmítla a platila
mu stovku měsíčně. Nejříve
jí vyhrožoval, ale pak ustoupil. Bál se, že
jej udá,“ vypráví. Údaje prokuratury ukazují,
že někteří pracovníci dostávali dokonce
méně jak pět dolarů za hodinu,
což je pod hranicí minimální mzdy. Ze zajištěných
dokumentů, v nichž Kosmel přiznal
pro potřebu pojišťovny svou vlastní
mzdu, vyplývá, že sám vydělával 519 dolarů
denně.
Rok předtím, než byl Roman Kosmel zatčen,
INS zadržela a poslala domů jeho ženu.
Kosmel se ale zpět za oceán nechystal.
K dobře fungujícímu obchodu potřeboval
jediné – stát se Američanem. Byť tedy
stále ženat, uzavřel v USA sňatek
podruhé – tentokrát s Američankou,
která za to od něj dostala 10 500 dolarů
I kdyby nakonec porota Kosmela osvobodila, pro
něj to bude jen cesta z bláta do louže.
V únoru 1998 jej totiž v nepřítomnosti
odsoudil Krajský soud v Ostravě kvůli
opakovaným podvodům k pěti a
půl letům vězení. České
úřady požádaly o Kosmelovo vydání letos
v únoru. „Od občana či leasingové
společnosti vylákal osobní automobil, který
vyvezl přes Polsko nebo Slovensko na Ukrajinu,
kde jej prodal…tím způsobil poškozeným
ztrátu přes milion korun,“ stojí ve stanovisku
Ministerstva spravedlnosti. Podobně nechal
ztratit vůz svého komplice, jenž pak žádal
pojišťovnu o náhradu.
Kosmel
nebyl prvním...
Roman Kosmel není prvním, kdo si v USA
zřídil živnost na nelegální práci českých
občanů. Na stejném principu fungovala
také organizace Ladislava Daniše. Pod fiktivním
jménem Petr Kot řídil od roku 1994 síť
firem – úklidových služeb - s jejichž pomocí
dodával české nelegály pro hotely a velkoobchody
do států Virginie, Pennsylvánie, Kentucky,
Tennessee, Ohio, Missouri, Georgia a Florida.
Soud v americkém Norfolku jej před
dvěma měsíci poslal na sedm let za
mříže. Danišův kumpán Jan Rudolf dostal
13 měsíců nepodmíněně. Oba
případy mají mnoho společného. Zejména
princip „dobrovolného“ vykořisťování
pracovníků, kteří jsou bez znalosti
prostředí a jazyka odkázáni na libovůli
kontraktorů typu Kosmela a Daniše. A také
provázanost s dobře fungující sítí
polských zaměstnavatelů či pevné
vazby na řadu spojek a cestovních kanceláří
v ČR, které za provizi získávají pomocí
inzerce v tisku nové rekruty.