Poteau bylo mimo jakékoli plány. Odtud nebylo prakticky úniku... Práce v USA: iluze za oceánem část II. (Texas, Arkansas, Illinois 2000) text: Martin Opat Tak tedy v Tulse jsem měl mít zajištěno ubytování a práci – konkrétně úklid supermarketu. Místo se mi zamlouvalo. Nešlo o žádnou obří metropoli a navíc jsem byl mimo místa dění, kde čas od času dochází ke kontrolám Americké imigrační služby (INS) – jako například na Floridě, v New Yorku, Chicagu apod… I když jsem věděl, že jedu pracovat bez povolení, měl jsem pracovat pro Američany (nikoli Poláky, Rusy atd…), kteří za mě řádně zaplatí daně. Jinými slovy: papírově bude vše OK a tudíž se není třeba obávat ani INS. Trable s vízem Odjížděl jsem s pocitem udělaného maxima proto, abych se nestal jedním z mnoha podvedených. Poté jsem již jen počkal až mi domů z US ambasády v Praze dorazí pas s americkým vízem. Ouha… Ukázalo se, že ani možnosti agentury nejsou neomezené. Byl jsem totiž pozván na pohovor na americké konzulární pracoviště v Praze. Okamžitě jsem zavolal do Delfin Tour, kde mi řekli, že jde o běžnou záležitost. Ať prý přijedu – na pohovor mě připraví. Nejprve jsem měl vztek, jelikož jsem zaplatil právě za to, abych se podobnému pohovoru vyhnul. Znovu jsem tedy jel do Pardubic. Díky internetu jsem měl poměrně dobrou představu, na co se američtí úředníci ptají. Myslel jsem, že zástupci agentury budou mít nějakou zaručenou tutovku – prostě něco navíc... Neměli… Řekli mi přesně – opakuji - přesně to, co už jsem věděl. Akorát si přisadili, když řekli: „bude to hodně drsné.“ Na zpáteční cestě se mě otec zeptal, neboť byl opět přítomen, jestli jsem si to nakonec nemohl zajistit jinak. I já si připadal jako blbec. Ale do států jsem chtěl. Přešel jsem proto otcovu otázku mlčením. Doma jsem sháněl informace o Tulse a dozvěděl se, že jde v celku o důležité město. Byl jsem spokojen. Jen mě mrzelo, že se tam nehraje NHL. O dva měsíce později přišel pohovor. Možná že právě ja měl to pověstně štěstí. Vízum jsem dostal a drsné to vůbec nebylo. Těsně před odletem Znovu jsem jel do Pardubic a doplatil letenku - 14 800Kč. (viz. letenka)Dostal jsem ubytovací poukaz vystavený na hotel v Dallasu – to bylo důležité kvůli imigračním úředníkům na letišti. Pak jsem také obdržel telefonní číslo na delegáta cestovní kanceláře DELFIN TOUR, jenž na mě měl na letišti čekat s reklamní cedulí agentury DELFIN TOUR a dále odvézt na místo mé budoucí práce. Znovu jsem se ptal, kde přesně bude toto místo budoucí práce. Tentokrát už ale řekli, že možná Tulsa nebo Dallas, nebo dokonce jinde, když to bude potřeba. V zásadě se to nelišilo od mých předchozích informací. Budiž - v Dallasu je NHL. Celkem jsem tedy cestovní kanceláři DELFIN TOUR z Pardubic zaplatil: 24 800Kč za letenku Praha – Vídeň – Chicago – Dallas, samozřejmě zpáteční. Ttrochu drahé, nezdá se vám? 3000Kč za vízum, které jsem si stejně nakonec vyřídil sám. 6800Kč  za výhodné zdravotní pojištění do zahraničí. To myslím ale smrtelně vážně. Tedy celkem 34 600Kč. Cena mi koneckonců přišla slušná. Vše jsem akceptoval, neboť bylo jinak vše zařízené. Vyzvednutí z letiště, doprava do místa pobytu, ubytování a hlavně bezproblémová práce včetně kontaktu na člověka, který bude po dobu pobytu k dosažení, aby vám se vším pomohl. Zdržení - na letišti nikdo nečeká... Dvanáctého září 2000 jsem odlétal do USA. Bohužel – přání bývá otcem myšlenky. A tak už z Vídně jsem musel letět do New Yorku místo do Chicaga. V New Yorku jsem nabral tři hodiny zpoždění a do Dallasu dorazil v jedenáct večer namísto původních sedmi hodin. Říkal jsem si, že zpoždění jsou normální, a že delegát si to automaticky ověří a s ohledem na zpoždějí mě stejně vyzvedne. V klidu jsem vystoupil, vyzvedl zavazadlo a začal se rozhlížet po ceduli s logem cestovní kanceláře DELFIN TOUR. Marně. Nikdo na mne nečekal… Nejsem sice žádná bábovka, ale ten pocit bezmoci byl příšerný. Po hodině čekání jsem za dvacet dolarů koupil telefonní kartu a zavolal na delegátovo telefonní číslo. Marně… A tak jsem volal domů i přes sedmihodinový časový posun, aby ráno zavolali do agentury a ta se pokusila onoho delegáta zkontaktovat. Po další půlhodině jsem volal delegátovi znovu. Tentokrát se zadařilo. Úleva, ale jen vteřinová, neboť delegát mi řekl že je sedm hodin cesty od Dallasu. V té chvíli mi došlo, že by na mne nečekal, i kdyby letadlo přiletělo včas. Domluvili jsem se, že si vezmu hotel a on mě ráno v devět vyzvedne. Co jiného mi zbývalo? Byl jsem 24 hodin na cestě a venku v noci bylo 35 stupňů. Mávl jsem na taxi a požádal šoféra, aby mě zavezl do nějakého levného hotelu. To ochotně učinil. Šlo o MOTEL 6 a za noc jsem utratil 44USD. (viz doklad o zaplacení hotelu) Milý taxikář si řekl o 30 USD. Po přesně 2,5 hodinách v USA jsem utratil skoro 100 USD. I nádale jsem ale neztrácel důvěru v solidnost cestovní kanceláře. Ovšem jen do očekávané deváté hodině ranní, kdy mi delegát sdělil, že je stále v Tennessee. Čas vyzvednutí posunul na poledne s tím, že mě vyzvedne jeho kolegyně. Pokoj byl zaplacen do 12 hodiny a tak jsem se musel vystěhovat. Zmatky pokračují Mezitím jsem volal do Čech do agentury DELFIN TOUR – podotýkám za své peníze. Tam hráli překvapené a tvrdili, že se jim něco podobného ještě nestalo. A že bude vše v pořádku, a že mne pan Vávra (jméno delegáta) vyzvedne. Pak mi náhle volal pan Vávra sám a ptal se, zdali jsem právě nehovořil s cestovní kanceláří. Já, že ano, že se mi to přestává líbit. Vávra odpověděl, že nemusím mít strach… Jediné, co mě uklidnilo byl fakt, že po mém zavolání do cestovky se okamžitě ozval i Vávra. Před hotelem jsem čekal až do tří odpoledne a šel opět volat pana Vávru. On, že už je téměř u hotelu, a že ho už musím každou chvíli vidět. Předtím tvrdil, že je v Tennessee, a že mě vyzvedne někdo úplne jiný. Skutečně se záhy objevil. A já nevěděl, zda ho mám na místě knokautovat anebo se radovat. Radoval jse se… Pan Vávra se omlouval. Snažil se mi vysvětlit jeho pracovní zaneprázdněnost. To mě ale vůbec nezajímalo. Měl na mě prostě čekat. V autě mi řekl, že mě odveze za svojí spolupracovnicí a ta mě pak hodí přímo na místo. Odmítl jsem mu zaplatit oněch 50 USD za dopravu – kvůli mé útratě za taxi a hotel. Souhlasil a ještě prohodil, že dvacku mi ještě přiveze zítra až přijede. A pak jsem se zeptal, kdeže to vlastně budu pracovat. Prý v městečku Poteau v Arkansasu. Tedy ani Tulsa ani Dallas. Ale hlavně, že alespoň něco. Stále platilo, že kromě pětiset dolarů za provizi DELFIN TOURU nebudu platit nic více… Změna v počtech... Také jsem jsem se dozvěděl, že vlastně není žádným oficiáním delegátem agentury, ale že DELFIN TOUR mu pouze shání pracovníky. Jinak, s ním nemají nic vůbec nic společného. Poté přišlo sdělení, že musím zaplatit tzv. deposit 500 USD jako pojistku, kdybych jako něco ukradl nebo zničil. O tom mi ale nikdo nic neřekl. A že jsem se na to ptal zástupce Delfi Tour opravdu mnohokrát. Podle Vávry to byla jejich chyba. Řekl, že mi částku srazí z první výplaty a dále, že budu platit za ubytování 170 USD měsíčně. To bylo jasné. Jenže pak mě ještě upozornil, že má první výplata bude jen 1350USD. Z té mi tedy srazí 1170 USD a zůstane mi pouhých 180USD. To nemluvím o jídle. S manželkou jsme si mysleli, že první měsíc pošlu domů minimálně 500 dolarů. Omyl… Byl jsem v šoku. Co se dá ale dělat. Musím to vydržet, říkal jsem si. Dorazili jsme k spolupracovnici. Byla to Češka žijící 30 let v USA). Tam jsem přestoupil do jejího vozu a vydali se na pětihodinovou cestu do POTEAU. Pokračuj... Jdi na část č. 1 text: Martin Opat Doklady: - inzerat - doklad o zaplacení víza - doklad o zaplacení pojištění - doklad o záloze za letenku - smlouva o úhradě provize za práci - doklad o zaplacení hotelu Delfin Tour: Jiříka z Poděbrad 2593 530 02, Pardupice tel: 00420 40/661 31 19 web - www.delfintour.cz