Jedeme autem

Tip:
Zlevňovací kupóny S nimi klesají ceny motelů o třetinu až polovinu... Rychlostní limity na amerických silnicích Blue Book - zjistěte si kolik má státí auto, které kupujete nebo prodáváte

Sponzor stránky

Autem v Americe I.

text: Arnošt Löbel

Tento příspěvek je poněkud podrobnější verzí dopisu, kterým jsem odpovídal na dotaz jednoho čtenáře. Po odeslání jsem si uvědomil, že to, co jsem mu psal, by mohlo zajímat i mnohé další. Onen čtenář se na mě obrátil s žádostí o radu.

Chystá se prý strávit léto na Floridě a každý mu říká, a dokonce i já i tom píši, že bez auta se na Floridě pobývat nedá. Ptal se, zda je tomu opravdu tak, a pokud ano, co má dělat. Bude-li pro něj výhodnější pořídit si auto z půjčovny, nebo si nějaké ojeté koupit a později ho prodat, na kolik že to tak všechno asi vychází, a co řidičák, a pojištění, musí-li je mít či ne... a spoustu dalších podobných otázek. Snažil jsem se mu vyhovět, byť nejsem v tomto oboru považován právě za odborníka. Co jsem však věděl, jsem mu napsal. Vždyť co bych já byl býval dal za i za to málo, co vím teď.

Trvalo mi celý rok, než jsem se začal trochu orientovat. Půjčovnu aut, servis nebo pojišťovnu bych se sice i teď otevřít asi zdráhal, ale pokud jde o rady nováčkům, vidím svou úlohu poměrně zřetelně. Opakuji však - rady nováčkům. Tímto bych chtěl hned zpočátku odzbrojit všechny staré kozáky, kteří ve Státech žijí roky, a kteří tedy zákonitě vidí do problematiky kolem aut mnohem lépe než já. Pokud shledají nějaké mé povídání pomýleným, nebo vědí-li, že v jejich státě se to či ono praktikuje jinak, nechť mi klidně napíší a vysvětlí, v čem jsem se spletl či co ještě jsem určitě měl napsat.

Půjčování auta
Řekl bych to asi tak: Pokud plánujete strávit na Floridě dobu kratší než jeden měsíc, bude pro vás půjčovna pravděpodobně výhodnější. Při době pobytu delší než měsíc by měla koupě ojetého vozu - při troše štěstí - být úspornější variantou. Jistě také záleží na tom, jak chcete dovolenou na Floridě strávit. Pokud hodláte být víceméně ve městě, třeba v Miami, a pouze o víkendech si chcete udělat nějaký ten delší výlet, bude se půjčovna rentovat (zajímavá kombinace slov, není-liž pravda) asi i v době delší než měsíc. Ona nakonec i ve floridských městech nějaká ta veřejná doprava existuje. Člověk se při používání městských autobusů sice dost načeká a nachodí, ale jde-li o to hlavně ušetřit, dá se něco z pohody obětovat.

My jsme si nepůjčovali auto mnohokrát. Pokud si vzpomínám, tak asi čtyřikrát nebo pětkrát. Nejmenší cenu, kterou jsme museli zaplatit, bylo 100 dolarů za víkend s tím nejmenším vozem, jaký se dá půjčit - Geo Metro; obsah jeden litr, převodovka automatická třístupňová. Nejdražší auto pak byl ten Chrysler, se kterým jsme dělali zkoušky v autoškole; ten nás přišel myslím na 70 nebo 80 dolarů pro ten jeden den. Pokud je mi známo, tak většina půjčoven nabízí slevy pro ty, kteří si půjčují auto na týden a déle. Když se navíc trefíte do nějaké té speciální hot nabídky, můžete si půjčit autíčko kompaktních rozměrů i za 150 dolarů týdně. Při sestavování rozpočtu však musíte brát v úvahu mnoho okrajových podmínek. Především záleží kde, kdy a od koho si auto půjčujete. Ceny jsou tu všechno, jen ne pevné. Rozhodně se vyplatí sehnat si před cestou co nejvíce informací o aktuálních nabídkách. Odkazy na některé zajímavé internetovské zdroje uvádím v závěru. Zde pak je výčet toho, co by měl rozhodně každý vědět dříve, než se do nějaké té půjčovny vypraví:

Musíte mít řidičský průkaz. Nemusíte se prokazovat přímo řidičákem mezinárodním, ale pokud ho mít budete, jistě tím nic nezkazíte. Na příslušném úřadu (čert aby se v nich dnes vyznal) vám ho za dvě stovky udělají na počkání. Vždyť to ostatně není nic jiného než překlad řidičáku normálního.

Platit budete muset kartou. Zapomeňte na papírové peníze. Kreditní či debetní karta je pro půjčovnu formou záruky, že když se s autem nevrátíte, tak oni se alespoň trochu budou moci zahojit tím, že vám vyčistí účet. Většina z půjčoven akceptuje všechny běžné karty, ale vzhledem k omezeným možnostem na českém bankovním trhu, můžete si vybrat prakticky pouze mezi dvěmi kartami - debetní VISA a debetní MasterCard.
Auto se nepůjčuje bez náležitého pojištění. To je pochopitelné. Ovšem buďte obezřetní, protože jen některé z pojistek jsou vyžadovány zákonem. Vždy si nejdříve pořadně pročtěte všechno, co vám bude dáno k podpisu. U těch, možností, které jsou pouze volitelné, je to většinou výslovně napsáno. Budete-li mít pochyby, ptejte se a klidně se i rozčilujte.
Téměř nikde neexistují pevné ceny. Dealer je s to vám bez mrknutí oka přihodit k ceně dalších dvacet procent, než by řekl švec. Stalo se nám, že když jsme do půjčovny volali, tak nám slíbili auto za stovku na víkend. Při jednání na místě nám však dali k podpisu smlouvu s částkou kolem sto třiceti dolarů. Řekli jsme jasně, že to nebylo součástí dohody a že to tedy nechceme a ať nás odvezou zase zpátky. Dealer nás požádal o chvilku strpení a odešel se poradit se šéfem. Když se vrátil, omluvil se nám s tím, že nevěděl, že nám byla nabídnuta speciální víkendová cena. Lišák jeden. Dejte jim najevo, že víte, jaká hra se hraje.

To je ve stručnosti tak asi všechno. Jistě ne všechno, co se týká půjčování auta, ale všechno, v čem by se mohlo půjčování v USA lišit od půjčování doma. Nechci psát o tom, že byste si před podepsáním smlouvy měli auto pořádně zkontrolovat a dbát na to, aby sebemenší škrábnutí bylo ve smlouvě podchyceno. To jistě napadne každého i bez mých rad. Já jen chci ještě jednou upozornit, abyste nebyli stydliví, a pokud něčemu nebudete rozumět - ať proto, že je to jazykem anglickým, či proto, že je to stylem právnickým - nechejte si to od dealera vysvětlit.

Koupě ojetého vozu
Tak teď se ocitám opravdu na tenkém ledě. Budu se však snažit bruslit co možná nejopatrněji a nebudu se v žádném případě pouštět do žádných větších akcí. Rozhodně nikdo nečekejte technické rady. Byli byste zklamáni. Dostanou se vám rady pouze všeobecné; takové, které já shledávám praktickými.

Jak jsem řekl, myslím si, že při pobytu delším než jeden měsíc bude koupě nějaké té ojetiny pravděpodobně úspornější variantou při srovnání s půjčovnou. A to myslím i tehdy, když se vám nepovede před odjezdem auto zase někomu prodat. Vždyť když si naplánujete cestu v sezóně, kdy je o půjčování aut největší zájem, můžete za týden zaplatit částku kolem jednoho tisíce dolarů i více. To je však také cena, za kterou se již dá koupit auto, které by mělo měsíc vydržet. S každým týdnem a měsícem pobytu se pak miska s vahami víc a víc převažuje na stranu koupě ojetého vozu. Samozřejmě, že tyto závěry platí pouze v tom případě, že kupující - tedy vy - nejste totální laik. Počítám, že pro koupi ojetého auta se rozhodnete nejen proto, že chcete něco ušetřit, ale hlavně proto, že víte, jak na to.

Začněme pár základními cenovými předpoklady. Jsou sice opravdu základní, ale jsou to přeci jen předpoklady:

Nejlevnější auto, která má ještě nějakou užitnou hodnotu, se dá pořídit za 1000 až 1500 dolarů. Pokud budete mít štěstí, mělo by vám takové auto vydržet minimálně měsíc, dva. Pravděpodobně budete muset koupit baterku a možná ještě pár drobností, ale tyto dodatečné investice by vás neměly stát více než pět stovek. V případě takto levného auta stojí na vaší straně skutečnost, že technická kontrola vozu je na floridských silnicích raritou, takže ne všechno musí být tip-ťop.
Možná však nebudete chtít auto, které má všechny sedačky prodřené s viditelnými skvrnami od všeho možného (ano, i od toho) na místech ještě neprodřených. Také pokud jste z těch, které rozčiluje, když stěrače nestírají a blinkry neblikají, bude si muset připlatit. Auto, kde by mělo všechno jakž takž fungovat, můžete pořídit od přibližně 2500 dolarů. Byla mi nabízena ani ne deset let stará Mazda za 2400, která až na středně velké odřeniny a skoro úplně sjeté gumy vypadala celkem slušně. Tedy - zdálo se mi. Tenkrát jsem si však s prodejcem neplác', protože jsem se rozhodl usmlouvat cenu na dva tisíce, což se mi nepovedlo.
Pro pobyt delší půl roku a více byste měli více než na úspory okamžité brát ohled na úspory dlouhodobé. Rozhodně si pobyt užijete lépe, když do auta investujete minimálně 3000 dolarů. Nad touto hranicí se již nacházejí auta, jejichž datum výroby spadá do tohoto desetiletí. Takové vozy také mohou mít najeto méně než 100 tisíc mil, což se tu všeobecně pokládá za jeden z nejdůležitějších parametrů.

Tolik snad pokud jde o základní orientaci v cenách. Berte však na vědomí, že cena ojetého auta je vždy více než z 50 procent na vás. Každý dealer na vás nejdříve vybafne částku mnohem vyšší, než ve skutečnosti očekává, čímž vás chce zastrašit. Je tak ostatně trénován a neměli byste mu to mít za zlé. On vám také nebude vyčítat, když mu to nebudete ochotni dát. Při smlouvání byste měli vycházet z předpokladu nezaplatit více než 80 procent původně navržené částky. Pokud potřebujete dodat trochu sebedůvěry, tak vězte, že i já jsem z původních 3600 udělal konečných 3000 dolarů (83 % a kousek).

Dejme tomu, že tedy ano, že jste se již rozhodli si na dobu pobytu nějaké ojeté auto pořídit. Našli jste si pro sebe vhodnou cenovou kategorii a peníze už jste začali dávat na stranu. Také si věříte, že válku s dealerem o konečnou cenu nějak zvládnete. Nyní tedy potřebujete jen vědět, co se má a co se pravděpodobně bude u dealera dít poté, co se dohodnete. Potřebujete vědět toto:

Budete se muset prokázat platným řidičákem. Myslím, že by měl stačit ten náš, případně mezinárodní, ale opravdu si jistý nejsem. K otázce řidičáku se později ještě vrátím. Teď by nám další podrobnosti jen zbytečně komplikovali situaci.
Kromě ceny, na které se dohodnete, budete musíte zaplatit daň (na Floridě 6,5 %), poplatek za poznávací značku (něco pod stovku), zákonné pojištění a možná ještě nějaké speciální dealerské příplatky, kterým pravděpodobně nebudete rozumět (nic až dvě stě dolarů). Platit budete platební kartou (VISA, MasterCard), stejně jako v případě půjčovny.
To všechno, včetně pojištění musíte zaplatit dříve, než s autem odjedete. Dealer vám vydá prozatímní papírovou značku, kterou si asi vylepíte na zadní sklo. Normální poznávací značka vám pak přijde do měsíce.
Pojištění si můžete sjednat telefonicky přímo od dealera, případně ho dokonce nechat vyřídit vše za vás. Znalci však doporučují raději se předem dohodnout s nějakou solidní pojišťovnou a k dealerovi přijít už vlastně skoro se smlouvou.

Původně jsem na tomto místě chtěl napsat: "No, snad jsem na nic nezapomněl," ale hned mi došla bláhovost takového zvolání. Samozřejmě, že na spoustu věcí jsem zapomněl. I kdybych se měl rozkrájet, nemohu zde nikdy upozornit na všechno. Že si třeba musíte dávat pozor, abyste nekoupili kradené auto. Můžete si nechat potvrdit původ auta na stanici, kde měří emise, případně si můžete zkontrolovat číslo vozu na Internetu (www.carfax.com). Za tuto službu se platí asi 20 dolarů, ale vzhledem k tomu, že krádeže jsou tu velmi oblíbené, je tato trocha obezřetnosti rozhodně na místě. Také bych se mohl více rozepsat o tom, jak co nejvíce ušetřit. Že auto se dá koupit přímo od majitele, čímž lze cenu srazit i o 20%. Je to poněkud riskantnější, ale pokud někdo své věci rozumí, jistě ví, jak na to. V každém případě nemůžete nic pokazit, když si u jakékoli benzínky koupíte reklamní časopis s názvem AutoTrader, ze kterého si můžete udělat základní představu o cenách. Všechny nabídky, které budou nějak extrémně vybočovat z průměru, bez milosti zavrhněte. Bude vás to jistě svádět nějakou tu "naše nejnižší cena" nebo "musíme prodat - stěhujeme se" nabídku alespoň omrknout, ale věřte mi, bude to ztráta času. Dobré víly a kouzelní dědečkové dávno vymřeli.

A tak, pokud to s koupí auta myslíte opravdu vážně, vězte, že čím více informací si obstaráte, tím pro vás lépe. Zde jsou některé odkazy, které váz zavedou na zajímavá místa v síti Internetu. Nepochybuji, že z nich se dostanete na mnohá zajímavá místa další a další a další. Přeji vám proto příjemně strávené noci před obrazovkou monitoru. Na těchto stránkách pak za týden naleznete další informace, tentokrát z jiné strany problematiky.

Edmunds,Trader Online - průvodce nákupem nového či ojetého vozu
Carfax - kontrola vozu podle jeho čísla (tzv. VIN), předchozí prodeje, opravy u dealera atd...

text: Arnošt Löbel

část druhá

Jedeme autem, Jiná doprava, Bydlení, Plánujeme trasu, Strava, Národní parky, Fotoreportáže, Dokumenty, Double Life of America, Basic info, Práce v USA

Edited and Designed by Radek Adamec All rights reserved 1999™