Autem v Americe II.

text: Arnošt Löbel

Zákonné pojištění
V USA je minimální pojištění vozu nařízeno zákonem; v tom je to stejné, jako u nás. Ve všem ostatním však čekají na našince překvapení. Není to totiž tak jednoduché se nechat pojistit, jako dojít na poštu a poslat složenku. Přesněji řečeno - jednoduché to být může, jenže v tom případě lze zapomenout na cíl ušetřit. Všude je tu pojišťoven jako máku, každá z nich nabízí stejné a přece trošku jiné možnosti, jiné podmínky a ovšem - jiné ceny. Někdy trošku jiné, jindy výrazně jiné.

Když si zájemce o auto svůj sen u nějakého prodejce vybere a je připraven zaplatit a odjet, je mu toto umožněno pouze s uzavřenou pojistkou. Může být už předem s nějakou pojišťovnou dohodnut, může si pojištění sjednat telefonicky od dealera. Ti se ostatně někdy úplně třesou, aby pojištění vzali na svá bedra. Pojišťováním se náhodou téměř vždy zabývá někdo z jejich příbuzenstva, takže by to bylo jako výhodnější a také rychlejší. Nemusím snad dodávat, že opak bývá pravdou.Většinou. Ať tak či tak, k uzavření pojistky bude pojišťovák požadovat:

• Kódové označení modelu auta. Tento údaj poskytne dealer vozu. Později, po koupi, bude vlastník auta mít kód zapsán v papírech.
• Číslo řidičského průkazu. Nejsem si jistý, zda by pojišťovně stačil řidičák cizí země, ale myslím, že spíše ne. Kdesi v nějakém centrálním počítači se k číslu řidičáku zaznamenávají všechny řidičovy nehody, aby pojišťovny později věděly, do jakého rizika (a za jaké peníze) jdou.
• Americké rodné číslo (SSN), které má každý, kdo je Američanem nebo na území států pracuje (legálně samozřejmě). Opět, jako u předcházejícího bodu, nemám zkušenosti s tím, když se pojištěnec nemůže SSN číslem prokázat. V tomto případě však předpokládám, že by to nemělo činit nějaké nepřekonatelné potíže.

• Personal Injury Protection (PIP) - nejméně na $10,000
• Property Damage Liability (PDL) - nejméně na $10,000
• Bodily Injury Liability (BIL) - nejméně $10,000 na jednoho a $20,000 pro všechny

Jiní lidé jsou však i toho názoru, že BIL pojištění je pouze pro ty, kteří mají něco, o co by neradi přišli (myslím nějaké věci, ne osoby). Způsobí-li totiž řidič někomu zranění a nemá přitom BIL pojištění, může mu být ze zákona zabrán majetek jako úhrada za léčebné výlohy. Kde však nic není, nejde nic sebrat, a tak je neplacení BIL pojištění poměrně populární.

Řidičský průkaz
Teoreticky, pokud tomu dobře rozumím, si cestovatel křižující Spojené Státy americký řidičák shánět nemusí. Je to pravděpodobně v různých státech Unie různé, ale minimálně na Floridě, pokud není dotyčný rezidentem (nebydlí a nepracuje), místní řidičák mít nemusí, má-li platnou licenci z jiné země. Krajan, který na Floridu přijede za prací, si však musí řidičák obstarat nejpozději do třiceti dnů.

Zájemce o řidičský průkaz se nejdříve nechá zapsat v některém ze středisek DMV (Division of Motor Vehicles). Tam si také vyzvedne brožurku s předpisy. Je v ní skoro všechno - jak jezdit, jak nejezdit, tresty a pokuty, nejdůležitější značky a také příklady možných otázek, které se mohou vyskytnout v testech. Těm, kdo umí alespoň průměrně anglicky, by na zvládnutí příručky měly stačit dva týdny. Víc než šprtání předpisů však považuji za důležité praktické zkušenosti z provozu. Každému, kdo by mne žádal o radu, bych řekl, aby si v době příprav na zkoušku půjčoval co nejčastěji auto a najezdil s ním v rušném městském provozu co nejvíce. Je toho totiž mnoho jiného, co by i ostříleného řidiče mohlo při zkušební jízdě překvapit.

V den zkoušky si zájemce o řidičák do DMV střediska musí kromě co nejlepších znalostí přinést minimálně toto:

• Vlastní nebo vypůjčené auto, protože střediska auty nedisponují.
• Minimálně dva doklady s fotkou, které potvrzují totožnost žadatele. V případě cizince to pravděpodobně bude pas a národní řidičák.
• Dvacet dolarů (asi tak) jako poplatek.

• V Americe se jezdí vpravo.
• Maximální povolená rychlost je (na Floridě) 30 mil/hod ve městě a 55 mil/hod mimo město. Na dálnicích může být značkami povolena rychlost vyšší, zpravidla 60 nebo 70 mil/hod. Také ve městě, zvláště na víceproudých ulicích, bývá povolena vyšší rychlost; obvykle 45 mil/hod.
• Řidič a spolujezdec vpředu jsou povinni použít bezpečnostní pásy.
• Světla bývají až za křižovatkou, což ze začátku způsobuje tak trochu prostorovou dezorientaci
• Na světelných křižovatkách se při rozjezdu vynechává oranžová, takže zelená se objevuje hned po červené. Obrácené pořadí je jako u nás: zelená - oranžová - červená.
• Na červenou se smí odbočovat doprava, pokud to situace dovoluje a pokud není na křižovatce uvedeno jinak. Obvykle se lze setkat s dodatkovými značkami jako "Neodbočovat na červenou", čímž se myslí neodbočovat doprava, nebo "Odbočovaní na červenou povoleno pouze z pravého pruhu," čímž se myslí přesně to, co je tam psáno.
• Přednost v jízdě neexistuje. Existuje pouze povinnost dát přednost. Přes tento fakt, v předpisech výslovně zmíněný, platí na neoznačených křižovatkách přednost zprava.
• Jak již trochu vyplývá z předcházejícího bodu, v Americe neznají značku "Hlavní silnice".
• Znají však značku "Stop ve všech směrech", která znamená, že všichni musejí na křižovatce dát přednost všem. Značka vypadá jako obyčejná stopka, ale na cedulce pod ní je připsáno "4WAY STOP", popřípadě "3WAY STOP". Pořadí při opouštění křižovatky by se mělo shodovat s tím, v jakém pořadí řidiči ke křižovatce dorazili. To je však někdy dost těžké odhadnout, a tak se jednoznačně doporučuje mít oči na stopkách.
• Pozor na školní autobusy! Jsou takové okrové s černými pruhy, stejné jako v Simpsonových. Když takový školní autobus jede, bliká vším možným jako blázen. Když zastaví na zastávce, vystrčí do boku dvě Stop značky, které znamenají, že všichni řidiči, kteří jedou stejným směrem musí zastavit za autobusem. Řidiči v opačném směru mají povoleno projet pouze tehdy, jsou-li oba směry odděleny zábradlím nebo středním pruhem nejméně 150 cm širokým.
• V době kolem začátků (7 - 9 hod) a konců (14 - 16 hod) školního vyučování je nutné sledovat doplňkové nápisy, které v okolí škol výrazně omezují rychlost, zpravidla na 15 mil/hod.
• Na křižovatkách je povoleno se otáčet. Říká se tomu "U-otočka", neboli "U-turn". Existuje však značka, která toto otáčení zakazuje.
• Kromě běžných míst, kde je to zcela logické (třeba přechod pro chodce), se také nesmí parkovat v prostoru 4,5 metru od hydrantu, 15 metrů od železničního přejezdu, 10 metrů od poštovní schránky (ve dne) a 10 metrů od jakéhokoli výstražného signálu nebo stopky.
• Vodorovné značení na silnících je bílé nebo žluté. Bílá barva se (zpravidla) používá pro vymezení jízdních pruhů jednoho směru; barvou žlutou se označuje střední dělící pruh a krajnice.
• Přerušovaná i plná čára se smí normálně přejíždět. Rozdíl mezi nimi je silně teoretický, a totiž ten, že při přejíždění plné čáry se má dávat větší pozor.
• Dvojitá žlutá plná čára se přejíždět nesmí, pokud ovšem řidič neodbočuje vlevo. Dvojitá bílá čára znamená, že řidič již nesmí změnit jízdní pruh.
• Na víceproudých silnicích se vždy praktikuje souběžná jízda, a to jak ve městě, tak mimo něj. Žádný předpis neříká, že pomalejší vozy by se měly držet v pravém pruhu. A pozor - předjíždět se vždy smí jak zprava tak zleva!
• Velmi často se lze setkat se středním pruhem, který v obou směrech slouží k odbočování doleva. Od ostatních pruhů je oddělen plnou (vně) a čárkovanou (uvnitř) žlutou čarou.Tento odbočovací pruh je vynikající vynález, který znatelně pomáhá zrychlovat provoz.
• Podobně jako u nás lze před křižovatkou narazit na vodorovné šipky s nápisem "ONLY", které udávají možnosti odbočení.
• Floridský zákon povoluje jisté množství alkoholu v krvi řidičově, jelikož však s tímto zákonem nesouhlasím, neprozradím vám, o jaké množství jde.

text: Arnošt Löbel

část první