Smer
Seattle si to kali 85 mil v hodine pan Postylka alias
Ondrej. Pan Kuchynka v tomto okamziku na zadnim sedadle
zapasi s infarktem. Faktem je, ze nas Intrepid ten den
nebylo snadne predstihnout. Za to patri dik panu Postylkovi
a jeho navigatoru panu Autickovi.
V
tomto utulnem irskem baru jsme mistnim tlustoskam poprve
prohnali
sukne. Foto je pouze ilustracni, nebot fotograf Radek
v nocnich hodinach nebyl schopen ovladat tak slozity
pristroj. Pan Kuchynka nemohl svym spolucestujicim odpustit,
ze svym potouchlym smichem ho nenechali dokoncit jeho
predem k zaniku odsouzenou akci.
Co
rici. Po noci plne cigaret koure, byli jsme jak tajfun,
devcata jak boure... Seattleske singles po nasem odjezdu
radne posmutnely.
Postkomunisticky
tanec radosti. Po trech a pul tisicich milich jsme slavne
dorazili k Pacifiku. Na obou vyobrazenych akterech tento
fakt zanechal viditelne psychicke stopy. Pan Kuchynka
se vrhl do ledoveho ocenu a lecba mistni koralkou
- whisky - ho zcela vyradila z dalsiho denniho programu.
Ani dalsi dva ucasnici zajezdu se nedrzeli prilis zpatky.
O holkach uz nebyla rec. K zivotu nam staci pivko, knedlo,
vepro, zelo a Pacifik... A Sparta, pochopitelne. A propos,
kdo uhodne, ktery z clenu vypravy Pacifik uvital slovy
- Ty vole, p.ca.
Super
protikocovinovy hot-dog od mistniho mexikance. Jedna
ze zastavek na ceste po slavne Pacificke silnici. Utesy,
serpentiny, mosty a uz opet celodenni
kecy o holkach. I kdyz, Pacifik je stale jeste Pacifik.
Nasi
dva cestovatele - pan Kuchynka a pan Auticko obdivuji
krasy podhorskeho jezera Crater Lake. Pan Postylka vi
svy. Nejdrive dlouhej kour a pak pohoda jazz. Ta pecka
teprve prijde. Jezero v sopecnem krateru v nadmorske
vysce 2000 metru - u hladiny.
David
jeste netusi, ze v nasledujici hodine siesty u hladiny
jezera bude v hre kralu - sachach, na hlavu porazen
mistrem Radou. Inu, jak by rekl Hynek Pinda, i slepe
kure zrno najde. Ondrej neni v dosahu, nebot se snazil
presvedcit sem zatoulane rodacky z ostrova Hawai, ze
ve stredni Evrope rostou kluci jako buci.