Z Kentucky do Kouřových hor (USA, 17.dubna 2000)

autor: Mirek Motejlek

"Vstávejte, vstávejte, balíme, odjezd," huláká Ondřej. Během chvíle vyrážíme z pelechu a za necelou půlhodinku jsme připraveni k odjezdu. Teprve venku u auta se díky velké ceduli na budově našeho motelu dozvídáme, že se jmenoval Kentucky Dam. Stejně jako město v němž se nacházel.

Poměrně standardní ráno narušil pouze Radek. "K sakru ztratil jsem mikinu, kde ji mám," lamentoval. Byla to další z jeho domnělých ztrát, které se nakonec ukázaly jako neopodstatněné. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Mikinu měl totiž ve své tašce. Přesto byl asi deset minut poměrně dost nepříjemný a nesnesitelný. Nakonec, to se dá ale po ránu pochopit.

Před jedenáctou vyrážíme směr Nashville a Great Smoky Mountains (součást Apalačského pohoří). Při výjezdu z města se ještě dozvídáme, že leží na řece Ohio. Po zhruba hodince jízdy míjíme Princeton. Dohadujeme se, jestli zde sídlí proslulá univerzita. Nikoliv, ta je v New Jersey, zjišťujeme nakonec. Ve zdejším Princetonu je pouze státní věznice. Mezitím Ondřej opět způsobil poruchu na Radkově notebooku.

Projíždíme Kentucky. Na první pohled je to čistý, zelený, lesnatý, rovinatý a pořádkumilovný stát. Je ale také poměrně nudný. Stále to samé. Myslím, že při cestách po Americe je možné ho vynechat. Nicméně já s Danielem jsme spokojeni. Je to totiž jubilejní 20 americký stát, který navštěvujeme.

Opět v Tennessee
Cesta nám utíká poměrně svižně. Takže jsme přehlédli, že jsme se po mnoha dnech vrátili do Tennessee. Potkáváme mnoho trucků, které vezou na své korbě obytné domky. "Vezou celé město," říká Daniel.

To je docela zajímavá věc. V Americe se prodávají již postavené domy. Stačí mít pozemek a sítě a domek se na ně pouze nasadí. Radek nám potvrdil, že cena takového bydlení se pohybuje kolem 5 tisíc dolarů (pochopitelně bez pozemku a sítí). Určitě by stálo za to, kdybychom se u nás doma z toho poučili.

Hladoví jako vlci zastavujeme u našeho nejoblíbenějšího fastfoodu (rychlé občerstvení) WAFFLE HOUSE. Neprodávají se tu vafle, jak by mohl napovídat název, ale hlavně steaky.

Radkovi se podařilo zaparkovat na zcela prázdném parkovišti těsně vedle jediného auta, které tam stálo. Ondřej nezaváhal a při otevírání dveří ho pořádně rozhoukal. To ale z jeho strany nebylo všechno. Žiznivý jako nevím co se tak vydatně napil ledové coly, až ho z toho rozbolela hlava a začal naříkat. Po chvíli se napil znovu a poprskal celý stůl. Až do konce stolování mu z pití vypadávalo brčko a bryndal. Stačil se i pokydat kečupem. Během Ondřejových orgií jsme si z Danielem postěžovali, že v Americe nemají vůbec nikde bidety. Jinak s jídlem jsme jako vždy ve WAFFLE byli nad míru spokojeni. Proto také k útratě 28 dolarů přidáváme jako tuzér dalších šest. Při čekání na Ondřeje, který právě pobýval na svém oblíbeném místě, jsme spatřili mohutného černocha, který chodil na chlup stejně jako Radek.

To už frčíme dál a Ondřej vzpomíná na dobu, kdy jak sám říká Daniela sebral na ulici. "Když se ke mně nastěhoval, sliboval, že přinese králíka a upeče ho. Uplynul rok a půl a nic. Ještě jsem za něj musel platit pivo," zalistoval v minulosti Ondřej.

USA TODAY
Náš oblíbený deník za 50 centů tentokrát na první stránce takřka vynechal kauzu Ellian. Pouze pouták na šest řádek. Zato se obšírně věnoval bývalým významným politikům. Nabídl čtenářům jejich obsáhlý seznam spolu se jmény firem v jejichž správních radách zasedají a kolik za to berou. Mezi zkoumanými jmény byli například Walter Mondale, George Mitchell, Vernon Jordan či Louis Sullivan. Jejich příjmy se pohybovaly od 500 tisíc dolarů po jeden milion. Otvírákem novin byly protesty proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance konané ve Washingtonu. Bylo to dost drsné - policisté nešetřili ranami obušky, slzným plynem a agresivní odpůrce. globalizace.

Na cestě dál
Následovala pravidelná hokejová hodinka o šancích jednotlivých týmu v boji o Stanley Cup. Jediný Ondřej se těchto diskusí pravidelně nezúčastňuje. Debata o hokeji nás provázela až do "mekky" amerického country - Nashville. Jediné, co jsem si zapamatoval, je, že na nejvyšší budově ve městě má reklamu telekomunikační obr BellSouth (možná je jejím majitelem). To už najíždíme na čtyřicítku - směr Knoxville.

Ondřej obvinil právě řídícího Radka, že mu schválně nezastavil na jeho oblíbeném místě. U Exxonu se dočkal, ale stěžoval si na příliš teplou vodu.

Kolem třetí hodiny začala debata, kde budeme večer spát. Daniel je pro motel, my ostatní spíše pro kemp. U cedule s poutákem na Buffalo Valley Radek zničehonic vyděšeně zvolal. "Nepálí se tam něco, nehoří". Ondřej ho uklidnil, že pouze kouří svoji tlustou kamelku (označení Wides). Tento druh není v ČR k dostání. Radek má vůbec povídavou. "Začíná to tady být takové šťavnaté," prohlašuje 100 mil před Knoxville. Zrovna jsme projeli metou 7000 mil. To znamená, že máme za sebou přes 11 tisíc kilometrů.

Konečně se nám podařilo protroubit kamioňáka. Na můj rolovací pohyb ruky zareagoval táhlým zatroubením sympatický vousáč za volantem obřího Kenworthu.

Za posledních dvacet hodin nás potkala už druhá změna času. Takže zatímco včera jsme byli proti ČR pozadu o osm hodin, dnes již pouze o šest.

Daniel se s vervou pustil do studia tzv. Radkovi chytré n-karty (encyklopedie) a seznamuje nás s kdečím. Okolí silnice už několik desítek mil lemují bilboardy lákající na koncert syna slavné country hvězdy Hanka Williamse Jr.

Sjíždíme na 321, která nese jméno Alexandra Lamara (muž stejného jména je mnohonásobným republikánským kandidátem na amerického prezidenta). Blížíme se k Smoky Mountains a zároveň k hranicím Severní Karolíny.

Sítě a řetězce
Amerika je plná sítí a řetězců s kdečím. Supermarkety, hypermarkety, prádelny, hotely, motely, rychlé občerstvení, benzinové pumpy, autoopravny, autopůjčovny. Po celé zemi se vyskytují stále stejná jména. Ti největší mají tisíce a tisíce provozoven. Původně jsem chtěl ty hlavní vyjmenovat, ale patrně by to nikoho nezajímalo. Pouze moje žena a to jen proto, že mě má ráda, by projevila zájem..

Dál na cestě 2

Začíná být chladněji. Přejíždíme most přes Little Tennessee. Před Maryville se před námi poprvé objevily nezasněžené vrcholky Smoky Mountains. Všude kolem jsou benzinové pumpy Amoco patřící společnosti BP Amoco. Od silnice vidíme pouták na Garden of Love. Obloha se začíná pěkně zatahovat. Radek se řítí k horám jako šílený. Bojíme se. Po pohrůžce, že to zapíšeme zpomaluje a vyhrožuje, že nás vyklopí.

Motel
To už přijíždíme do Townsendu, kde nakonce dáváme před kempem přednost motelu za 35 babek na noc. Pokoj je velký a čistý. Jsme spokojeni a těšíme se na hokej. Vždyť hrají Pittsburgh Penguins s Washington Capitals. Daniel s Radkem zajeli pro pivko a něco k snědku a my s Ondřejem zatím ladíme sportovní kanál ESPN. Jak jinak, žvaní tam o americkém fotbalu a občas ukazují údajně zajímavé momentky ze zápasů. Shodli jsme se - debilní a hloupý sport.

V 19 hodin to začíná. Penguins se sedmi Čechy v sestavě jsou našimi jasnými koňmi, pouze Radek, toho času vošingtoňák, fandí Caps. Danielovi přestává vadit, že v USA nemají bidety. Je z nás evidentně nejnadšenější, že uvidí hokej. Zápas se hraje v Pittsburghu v Mellon Areně (patří mocné rodině Mellonů, která je řazena na roveň Rockefellerů, DuPontů a další podobné chásce). Hokej silně prožíváme a stále řveme. První třetina velmi slabá. Další dvě výborné. Penguins nakonec vítězí 4:3. Radek je smutný, jeho klub je pouze jeden zápas od vyřazení. Naopak my máme radost. Po desáté se já, Daniel a Radek pouštíme do mariáše. Daniel to pěkně projel.